Co mají společného bývalý americký prezident Barack Obama, představitel agenta 007 Daniel Craig, půvabná herečka Anne Hathawayová, saharský fenek či arizonský zajíc ušatý? Ano, už je to tak – všichni mají uši jako africký slon. Zatímco u lidí slouží masivní sluchové orgány k odlišení se od ostatních nebo jako záminka k pošklebování, ostatní živočichové mají k jejich nošení pádný důvod.
26. března 2013 |
Tenké boltce fenků, zajíců i slonů slouží jako výkonné tepelné výměníky. Jsou protkané sítí jemných krevních vlásečnic, díky nimž krev, která jimi proudí, odevzdá část přebytečného tepla do okolí.
Proto také chobotnatci svými ikonickými slechy tak rádi mávají. Proud zvířeného vzduchu totiž výměnu tepla urychluje.
Jen uši však obrovskému slonímu tělu k ochlazení nestačí. Proto jejich majitelé používají chobot jako hasičskou hadici a stříkají na sebe proudy vody, případně na sebe házejí bahno a prach, jež navíc fungují jako opalovací krém.
Nechutné praktiky
Být celý od bláta, to se ještě snese. Kdyby konec konců ne, mohli bychom rovnou odepsat skoro všechny malé děti. Někteří tvorové však na ochlazování kálejí – a to doslova. Čápi a kondoři si zcela záměrně vypouštějí směs výkalů a moči na vlastní holé šupinaté nohy.
Říká se jí naštvaná kočka, místo mňoukání štěká. Japonská zoo ukázala koťata |
Odpařování nechutné směsi je ochlazuje, a i když to zní bizarně, kyselina močová dokonce působí jako slabá dezinfekce. Zabíjí tedy mikroby, kterými jsou kondoří pařáty po hostině na mršině celé obalené.
Člověk, který by sledoval, jak nějaký živočich potí krev, a zůstal by přitom zcela chladný, by musel mít hodně tlustou hroší kůži. Při sledování skutečných majitelů takové kůže však může být klidný úplně každý.
Červené kapičky na kůži hrochů totiž vůbec neobsahují krev, jak se dřív myslelo, a dokonce ani klasický pot. Zato v nich je spousta červeného barviva tvořeného kyselinou hipposudorovou a oranžového pigmentu z kyseliny norhipposudorové. Oba pigmenty kromě ochlazování těla fungují i jako opalovací krém, protože pohlcují škodlivé sluneční ultrafialové záření.
Příběhy včelích medvídků nelžou, čmeláci si opravdu jídlo vychutnávají |
V australském vnitrozemí dosahují letní teploty běžně pětačtyřiceti stupňů a stínu je tu tak málo, že se místní klokani pečou na slunečním žáru ve vlastní kůži. K ochlazování používají podobnou fintu jako kondoři, pouze v poněkud distingovanějším pojetí.
Pilně si olizují hubená předloktí plná krevních cév. Odpařování slin pak končetiny ochlazuje stejně jako moč kondorů.
Ke snížení tělesné teploty může sloužit dokonce i objímání stromů, jak názorně předvádí další australský vačnatec. Kmeny eukalyptů můžou mít teplotu téměř o deset stupňů nižší než okolní vzduch, a když se k nim koala přitiskne, má chladivou podložku úplně zadarmo.
Oživlé termoregulátory
Hadi, ještěři a další plazi nejenže vůbec nejsou slizcí, ale také nejsou „studenokrevní“. Ve skutečnosti mají optimální „provozní“ teplotu těla většinou někde mezi třiceti a pětatřiceti stupni.
Vědci objevili nový druh opice. Výrazným znakem je nápadná barva jejích rtů |
Od nás se tedy liší hlavně v tom, jak jí dosahují. Protože nemají vestavěné „topení“ jako my savci, musejí se během dne přesouvat ze sluníčka do stínu a naopak, aby se nepřehřáli ani nepodchladili. Často tak dokážou udržet tělesnou teplotu v rozmezí pouhého jednoho či dvou stupňů kolem té nejoptimálnější, i když teplota okolí kolísá o dvacet stupňů.
Napohled jednoduchá strategie v sobě přitom skrývá řadu vychytávek. Leguáni mořští z Galapág se například záměrně přehřívají, aby při potápění do chladného oceánu příliš rychle nevychladli.
Malí pouštní ještěři se zase dokážou po chladné noci prohřát za pouhých dvacet minut slunění. Když jim začne být moc horko, stačí jednoduše změnit polohu těla.
Nejošklivější psi světa v jedné galerii. 30 let příběhů, které vás dojmou |
Jestliže nastaví slunci bok a lehnou si na prohřátou zem, ohřívají se rychleji. Pokud si stoupnou čelem ke slunci na napjatých nohou, dokážou zahřívání těla zpomalit až o polovinu.
Co nezařídí poloha těla, zvládne jeho zbarvení – tedy změna barvy. Plaz, kterému je zima, se snaží být co nejtmavší, protože tmavá barva pohlcuje víc světla a tepla. Když se zahřeje, zesvětlá.
Asi nejsnazší práci s udržováním teploty mají krajty a chřestýši. Mají totiž na hlavě tepločivné jamky, které dokážou vnímat změny teploty někdy i v řádech tisícin stupně Celsia. Většinou svého majitele navádějí k teplokrevné kořisti, pomáhají mu však i s výběrem místa s vhodnou teplotou k odpočinku.
Někdy však sebelepší vynálezy nepomáhají. Pokud okolní teplota příliš klesne, začnou být plazi zpomalení, a nakonec zcela ztuhnou. Právě proto třeba na Floridě padají ze stromů leguáni, když se do tamních končin dostane studený severský vzduch.
