Prý jste ráda, když se veřejnost o sýkorky koňadry zajímá. Proč?
Hodně lidí se s nimi i ve městech běžně setkává a jen tak nad nimi mávnou rukou: „Zase sýkorka, nic originálního.“ Mně ale přijdou fajn, protože je to velmi zajímavý druh. A přestože je poměrně běžný, máme dobrý důvod se o ně zajímat už proto, že se dokážou velmi dobře přizpůsobit právě životu ve městech. V našem regionu máme spoustu dalších druhů sýkor, které tohle tolik nezvládají. Na krmítku vídáme často i modřinky, ale takové sýkory jako parukářka, babka nebo sýkora lužní člověk moc nevidí, protože opravdu žijí spíš v lesích.
A čím to je?
Sýkorka koňadra je zaprvé největší druh, takže bych řekla, že jí to dodává určité sebevědomí. Ale je také hodně inovativní, průrazná, zajímá se o nová prostředí víc než jiné druhy a různě hledá i nové zdroje potravy. Opravdu jí nedělá problém se pohybovat ve městě.
V Británii během 30. a 40. let mlíkaři rozváželi skleněné láhve s mlékem. Na lahvích bylo alobalové víčko a pár sýkorek se ho naučilo rozklovávat a slíznout smetanu. Během dvanácti patnácti let se tahle jejich inovace pomocí sociálního učení rozšířila po celé Británii.
