zavřít
1 / 20
náhledy
Je to paradox. Středomoří, které je pro většinu Čechů symbolem léta s vyprahlou krajinou, ve skutečnosti skrývá jedno z největších světových přírodních bohatství. Právě zde se nachází domov desítek tisíc rostlinných i živočišných druhů, z nichž mnohé nežijí nikde jinde na světě. To se dramaticky změní, pokud krajina zaroste, překvapivě varují čeští vědci.
Autor: archiv Jany Lipárové, Biologické centrum AV ČR
Přestože se traduje, že původním stavem středomořské krajiny byly husté lesy, nová, mimořádně rozsáhlá studie entomologů z Biologického centra AV ČR (BC AV ČR) a Jihočeské univerzity (JU) ukazuje opak: skutečné středomořské poklady se ukrývají v otevřené, mozaikovité krajině, kterou po tisíciletí utvářeli lidé i zvířata.
Autor: archiv Jany Lipárové, Biologické centrum AV ČR
Pokud tato místa zarostou novými lesy či stavbami, zmizejí s nimi i stovky unikátních druhů.
Autor: archiv Jany Lipárové, Biologické centrum AV ČR
Středomoří patří k ohniskům globální biodiverzity – roste zde na 30 tisíc druhů vyšších rostlin, z toho 13 tisíc tzv. endemitů, kteří se nevyskytují nikde jinde na světě. Pro srovnání – v České republice se vyskytuje 3 tisíce druhů vyšších rostlin, a z toho zhruba 50 endemitů.
Autor: archiv Jany Lipárové, Biologické centrum AV ČR
Kromě toho bylo Středomoří jednou z kolébek lidské civilizace, člověk tamní přírodu ovlivňuje už od pradávna. Proto stále zůstává otevřenou otázkou, jak by tamní příroda vypadala bez lidského vlivu – a jak její poklady nejlépe chránit.
Autor: archiv Jany Lipárové, Biologické centrum AV ČR
„Prapůvodní biotopy středomořských endemitů samozřejmě neudržovali starověcí zemědělci, ale původní velcí býložravci, stejně jako jinde na světě“, vysvětluje Martin Konvička z Entomologického ústavu BC AV ČR a Přírodovědecké fakulty JU.
Autor: archiv Jany Lipárové, Biologické centrum AV ČR
„Po vyhubení těchto zvířat však udržovali středomořské biotopy, ve své podstatě savanu, pastevci a zemědělci, a to až do nedávné doby,“ dodává Martin Konvička. Na snímku lokalita v Makedonii, kde ještě často byly k vidění ovce a kozy spásající vegetaci.
Autor: archiv Jany Lipárové, Biologické centrum AV ČR
Otázkou původní středomořské krajiny se zabýval už starořecký filozof Platón. Domníval se, že panenským stavem Středomoří byly hluboké lesy – a jeho domněnka se traduje dodnes. Ovlivňuje environmentální politiku, návrhy chráněných území nebo třeba umísťování staveb, včetně projektů obnovitelné energie.
Autor: archiv Jany Lipárové, Biologické centrum AV ČR
Přírodovědci z mnoha oborů s tím však často nesouhlasí a upozorňují, že unikátní středomořské druhy rostlin, ptáků, plazů, drobných savců či denních motýlů potřebují k životu otevřená nelesní stanoviště. Ta se dnes ztrácejí před očima s tím, jak se obyvatelé stěhují do měst, tradiční hospodaření zaniká a krajina zarůstá novým lesem.
Autor: archiv Jany Lipárové, Biologické centrum AV ČR
Tým vědců a studentů z Entomologického ústavu BC AV ČR a Přírodovědecké fakulty JU pod vedením Martina Konvičky a Jany Lipárové se pokusil najít odpověď na tento dlouholetý spor. (Na snímku Alena Bartoňová a Michal Němec při práci v terénu)
Autor: archiv Jany Lipárové, Biologické centrum AV ČR
Entomologové se ve svém neobyčejně rozsáhlém výzkumu, jehož výsledky byly právě zveřejněny v časopise Biological Conservation, zaměřili na mimořádně druhově bohatou skupinu nočních motýlů, která v Evropě zahrnuje asi sedmkrát více druhů než u denních motýlů. (Na snímku světelný lapač v terénu, červenec 2013, Řecko)
Autor: archiv Jany Lipárové, Biologické centrum AV ČR
Výzkum prováděli v oblasti mezi jihem pevninského Řecka, Bulharskem a Severní Makedonií na 150 plochách, rozdělených podle stupně zarůstání krajiny na pasené trávníky, rozvolněné křoviny a hustý les. Na snímku Michal Zapletal při podvečerní přípravě lapačů
Autor: archiv Jany Lipárové, Biologické centrum AV ČR
Světelný lapač s nalovenými nočními motýly
Autor: archiv Jany Lipárové, Biologické centrum AV ČR
V průběhu dvou let navštívili entomologové každou lokalitu pětkrát a získali přesně 42 136 jedinců nočních motýlů v 641 druzích. (Na snímku Jana Lipárová při ukládání sebraných vzorků k budoucí preparaci)
Autor: archiv Jany Lipárové, Biologické centrum AV ČR
První autor studie Michal Zapletal zpracovával tento materiál téměř 6 let.
Autor: archiv Jany Lipárové, Biologické centrum AV ČR
Ukázalo se, že všechny tři typy krajiny – pasené trávníky, rozvolněné křoviny a hustý les – se neliší počtem druhů. Přesto se liší složení druhů.
Autor: archiv Jany Lipárové, Biologické centrum AV ČR
„Motýli, kteří se vyskytují jen v malých středomořských areálech, převažují právě v rozvolněných křovinách či pasených trávnících. Naproti tomu v hustých lesích žijí druhy charakteristické pro střední Evropu, jejichž areály výskytu sahají daleko na sever a východ,“ uvádí Jana Lipárová a dodává, že noční motýli charakterističtí pro Středomoří potřebují nezalesněná stanoviště, která byla po tisíciletí udržována tradiční lidskou činností.
Autor: archiv Jany Lipárové, Biologické centrum AV ČR
„Dnešní jihoevropská krajina zažívá v podstatě ochlazení, zarůstá lesem a unikátní jižní druhy jsou nahrazovány široce rozšířenými druhy severskými,“ zdůrazňuje Martin Konvička. (Na snímku zarůstající krajina v Řecku, tedy lokalita hustého lesa)
Autor: archiv Jany Lipárové, Biologické centrum AV ČR
Situaci nijak nepomáhají ani dobře míněné environmentální politiky. „Všude v jižní Evropě vidíme růst slunečních a větrných farem, které jsou umísťovány do nejcennějších bezlesých lokalit,“ upozorňuje Alena Bartoňová, další z autorek studie. (Větrná elektrárna viz snímek č. 2, pozn. red.)
Autor: archiv Jany Lipárové, Biologické centrum AV ČR
Aby se zachovala jedinečná středomořská biodiverzita, je nezbytné chránit a udržovat tradičně spravovanou otevřenou krajinu – pasené trávníky a rozvolněné křoviny, která po tisíciletí vytvářela a podporovala život místních druhů.
Autor: archiv Jany Lipárové, Biologické centrum AV ČR
