Hrabáči jsou zvířata, která obývají rozličná prostředí subsaharské Afriky. Patří do samostatného řádu skupiny starobylých savců vyvinutých na africkém kontinentě zvaných Afroteria. Hrabáč na první pohled může připomínat prase nebo mravenečníka, ale pravdou je, že představuje jediný druh své čeledi hrabáčovitých. Jejich blízcí příbuzní jsou tedy překvapivě sloni, damani nebo třeba sirény.
„Jedná se o noční zvířata, která žijí samotářským životem. Samci a samice se potkávají nárazově kvůli páření. Jsou však dobře snášenliví, a proto je v zoo můžeme chovat ve skupině,“ říká o jedněch z nejzajímavějších zvířat zoologické zahrady kurátorka Barbora Dobiášová.
V přírodě hrabáči pohromadě nežijí. A to kvůli potravě. „Jejich hlavní potravou je sociální hmyz jako termiti a mravenci a kdyby skupina hrabáčů žila na jednom místě, velmi rychle by termití kolonii zdecimovala a potrava by jim došla,“ vysvětluje.
Africké teploty přežívají hrabáči přes den v norách. Za potravou vyráží až v noci a nachodí mnoho kilometrů. Svým vzezřením jsou přizpůsobeni stylu života - mají silné hrabavé nohy na hloubení nor a rozhrabávání termitiště, prodlouženou hlavu s dlouhým jazykem, který jsou schopni vsunovat do chodbiček a hmyz na něj nalepovat.
Pražská zoo chová pár hrabáčů kapských: samce Draca a o něco známější samici Kvídu. „U nás nekrmíme hrabáče mravenci, protože bychom jich tolik nikdy nesehnali a navíc jsou všechny naše druhy mravenců chráněné. Proto jim připravujeme speciální kaši z mletého masa, sušeného hmyzu, ovoce, kondenzovaného mléka a vloček,” popisuje krmení kurátorka Dobiášová.
V pavilonu spatříte hrabáče kapského po celý den odpočívat a podřimovat s výjimkou dopoledního krmení, kdy dostávají moučné červy. Díky video streamu SlowTV však nyní můžete hrabáče sledovat z pohodlí svého bytu na monitoru počítače i notebooku. Speciální kamera Axis umožňuje barevné noční vidění.
Přes den sledujte tučňáky a jejich krmení
Přes den, kdy hrabáči spí, přináší „pomalá televize“ on-line stream z pavilonu tučňáků. Zde uvidíte tučňáka Humboldtova, který žije na pobřeží Jižní Ameriky v Chile a Peru. Tučňáci jsou ptáci a celý svůj život stráví na pobřeží a v moři.
Tučňák Humboldtův žije na pobřeží Jižní Ameriky, států Chile a Peru.
Jejich tělo má hydrodynamický tvar, celé je porostlé peřím s výjimkou zobáku a nohou. Na nohou mají malé drápky, které jim pomáhají při lezení po skalách nebo při budování hnízda. Tučňáci si na dobu hnízdění vyhrabávají nory například v tlustých vrstvách svého trusu (Guánu) nebo hnízdí ve skalních rozsedlinách. V jedné snůšce jsou obvykle dvě vejce, vzácněji jen jedno.
Slow TV - objevte kouzlo okamžikuZcela nový projekt s názvem SlowTV přináší přímý přenos videa z reálných scén po dobu mnoha hodin až dnů. Mezi prvními projekty je on-line přenos z pavilonu tučňáků v pražské zoo, který se v 8 hodin večer přepne do Afrického domu, kde se vedle stáda žiraf nachází noční tvorové zvaní hrabáči. Jedná se o první kombinovaný přenos tohoto projektu. |
Predátory tučňáka Humboldtova jsou lachtani hřivnatí, jiní mořští ptáci a člověk. Člověk těží jejich trus, a tak jim ničí hnízdiště. Cílený a nadměrný komerční lov ryb navíc vedl k značnému poklesu jejich populací. Díky tomu je v Červeném seznamu zařazen do kategorie zranitelných druhů.
Pražská zoo v současné době chová pár desítek jedinců, které chovatelé rozeznávají pomocí teček na bříšku. Každý tučňák je má originální, stejně jako my otisky na prstech. Tečky se jim celý život nemění.
Tučňáci jsou poměrně plachá zvířata. „Při vcházení do expozice musí chovatel pískat. Kdyby nepískal, tučňáci se ho leknou, splaší se a utečou co nejkratší cestou do vody nebo do bazénku, který se však každý čtvrtek čistí a je vypuštěný,“ popisuje chování tučňáků jejich chovatel Jakub Mezei.
Jak se jmenujíCelkem se vylíhlo už přes 150 tučňáků. V pražské zoo můžete vidět tyto jedince: Milovník (nejstarší tučňák u nás, je mu 21let), Otylka (nejtlustší tučňák u nás), Silvestra (vylíhnutá na Silvestra), Vztekloun (je zlý na ošetřovatele), Dvojtečka (podle 2 teček na bříšku), Pinďa(drobný tučňák). |
Tučňáci se v zoologické zahradě krmí 4x denně, dostávají hlavně sledě, dále pak makrely a huňáčky. Chovatelé krmí zvířata z ruky, a tak je přitom mohou zkontrolovat. „Je velice důležité zavírat dveře do expozice tučňáků. Pokud zůstanou otevřené, tučňáci velice rádi vybíhají z expozice a chodí po zázemí pavilonu. Při úklidu si musíme dávat pozor, aby nás žádný z tučňáků nepokálel, což se mi stává docela často,“ vysvětluje Mezei, který se o tučňáky stará.
