K vidění jsou tu sklípkani různých velikostí i barev, z různých částí světa, a to hned přes šedesát unikátních druhů. Doma jich má nadšený chovatel - arachnolog David Štastný, ve spolupráci se kterým pražská zoo výstavu připravila - zhruba dvakrát tolik. V jeho domácnosti zabírají tři místnosti: jednu obývají horské druhy vyžadující nižší teploty, druhou afričtí sklípkani náročnější na teplo a ve třetí odchovává mláďata vyžadující častější péči.
Sám je zvědavý, jakou pozornost jeho mazlíci u návštěvníků pražské zoo vyvolají. „Bezobratlé chceme v naší zoo představovat mnohem četněji a systematičtěji než dosud,“ řekl při sobotním zahájení výstavy ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek, který má v plánu nejen další podobné časově ohraničené výstavy, ale i začlenění terárií s bezobratlými do projektovaných stálých expozic. Už víkend ukázal, jaký je o sklípkany zájem, a zoo uvažuje, že výstavu plánovanou původně jen do konce září alespoň o pár týdnů prodlouží.
Co se stálých expozic týká, zajímaví bezobratlí by se měli objevit v připravované expozici Austrálie, u které pražská zoo právě žádá o stavební povolení. Mimo jiné by tu měly mít své místo až patnácticentimetrové strašilky humří, největší nelétavý hmyz světa a svého času i nejvzácnější. Ačkoliv totiž byly do roku 2001 považovány za vyhynulé, dnes je v zoo v Melbourne úspěšně množí, a pyšnit by se jimi díky tomu mohli brzy i v Troji.
Nicméně zpět k fascinujícím chlupatým krasavcům, protože tolik sklípkanů v pražské zoo ještě nikdy k vidění nebylo (jiných velkých pavouků ano, více zde). A jsou připraveni i na návštěvníky s fóbiemi, kteří tu mají možnost se svých obav z pavouků, případně hadů, zbavit (čtěte zde):
22. května 2013 |
Navíc si teď sklípkany v pražské zoo můžete prohlédnout opravdu hodně zblízka: k dispozici tu je i zvětšovací binolupa na prohlížení jednotlivých částí sklípkanů - očí, klepítek, nohou či drápků. Jedovatí jsou všichni sklípkani, o tom není sporu, nicméně z druhů, které by mohly člověka ohrozit na životě, jich je na této výstavě k vidění jen zhruba pět. Vesměs stromoví sklípkani, jejichž jed je neurotoxický. Najdou se však mezi nimi i mírní mazlíci.
Výše zmíněnou největší samici tu určitě nepřehlédnete nejen díky její úctyhodné velikosti: má i výrazná, mohutná černá klepítka. Nejen při pohledu na ni je člověk fascinován už tím, že se tito tvorové za 300 milionů let téměř nezměnili. Nebylo potřeba, jsou na přežití dokonale vybaveni.
Osobnější vztah má David Šťastný ke konkrétnímu druhu z jemenského ostrova Sokotra, i proto že měl možnost ho pozorovat v jeho přirozeném prostředí. Příslušníci druhu Monocentropus balfouri ho fascinují tím, že žijí ve skupinách a samice krmí mláďata, takže jde o druh sociálně žijícího pavouka.
Výstava bude díky vysokému zájmu zřejmě otevřena až do října
Výstava s 60 druhy živých sklípkanů je otevřena denně od 10 do 17:30, a to minimálně do konce září. O kolik týdnů ji na základě výrazného zájmu návštěvníků Zoo Praha nakonec prodlouží, to se teprve řeší.
A pokud vás či vaše děti zaujmou sklípkani natolik, že byste si nějakého chtěli přinést domů, arachnolog určitě doporučuje začít nějakým nenáročným druhem, který není tak jedovatý.
Brachypelma boehmei
Brachypelma auratum
Brachypelma hamorii
Brachypelma hamorii
Například druhy z rodu Grammostola či Brachypelma. „Jde o druhy, které jsou i povahově mírnější a brání se spíše vykopáváním žahavých chloupků ze zadečku než bolestivým kousnutím,“ vysvětluje. Přesto není nikdy od věci najít si zkušeného chovatele, který kdykoliv ochotně poradí. Davidovi Šťastnému lze psát dotazy ke sklípkanům například na facebookový profil spiderzone.cz.
Příjemné je, že na pavouky žádnou speciální chovatelskou výbavu nepotřebujete, a pokud odjedete na týden, sklípkan se z toho nezhroutí. Potvrzuje to i arachnolog Vítězslav Honsa na následujícím videu (více zde):
16. srpna 2014 |
Ti, kteří chovu sklípkanů nakonec propadnou, se pak mohou radovat z pozorování jejich přirozených životních projevů i odchovů. Tedy pokud si pořídí párek a zvládnou své mazlíky nechat spářit, aniž by přišli o samečka. Ten má totiž kolikrát co dělat, aby ho samice nesežrala (více v článku zde):
24. listopadu 2014 |
