Vnitřní krvácení, gangréna, totální vyčerpání a naprosté selhání imunitního systému – pro většinu živočichů by to byla pozvánka rovnou do rakve. Samečkové australských vakomyší se však navzdory vší té bídě těší spíš do postele.
Jejich tělo se doslova rozpadá na kousky, přesto je ještě neopouští sexuální šílenství. Ke konci sotva rok dlouhého života posedne celou mužskou polovinu populace.
Nápadníci zaplavení pohlavními a stresovými hormony skoro nespí a nežerou. Do posledního dechu se snaží oblouznit co nejvíc partnerek. A s finálním pokusem skutečně vydechnou naposled.
Ale proč? Samičky vakomyší spouštějí nelítostnou soutěž spermií. Jsou plodné všechny ve stejnou, a navíc krátkou dobu, takže čím víc milostných aktů sameček za ty vymodlené dva týdny stihne, tím víc potomků bude mít.
Pokud mu partnerka utrhne hlavu i s mozkem, který aktivitu zadečkové uzliny tlumí, páří se zbytek jeho těla jako zběsilý až do konce.
