Snaha vytěžit zisk ze zájmu turistů o rok 1989 - jako jediný koncept restaurace na jedné z hlavních pražských tříd - vyznívá čtvrtstoletí po revoluci naprosto tristně a zoufale. Nemálo na tom, že hosté sedí v podchodu, kam příslušníci Veřejné bezpečnosti natlačili studentský průvod, a mezi nimi doslova trčí Václav Havel vyřezaný ze dřeva. O „historické výzdobě“ vnitřních prostor restaurace nemluvě. Absolutní nezájem o hosty je cítit i ze strany velice rozpačité obsluhy, která ani nenabídne pití.
Největší tragédií je ovšem kuchyň, která by měla být tepajícím srdcem restaurace, na pražské Národní je nicméně tím posledním, co by majitel řešil. Kuchař nemá pořádně z čeho vařit, protože není na suroviny, přitom neměl od svého nástupu za šest týdnů den volna a ještě neviděl výplatu. Asi si to nechce přiznat, ale pomalu mu začíná být jasné, proč kuchyni Sametové opustili ti před ním.
„Tenhle díl si budu pamatovat jako málokterý,“ říká k tomu znechuceně Zdeněk Pohlreich. „Myslel jsem si původně, že se to může stát jenom v Brně, ale Praha tomu nasadila korunu,“ říká v narážce na brněnskou Bohému, kde odmítl natáčet právě pro šílené podmínky, v jakých tam pracoval personál (více čtěte zde).
„Kšeftování s historickou událostí známou jako sametová revoluce se vůbec nevyplatilo. Zbyla po tom jen kocovina. Ostatně jako mnohým z nás, kteří si uvědomili, že zlodějna a chamtivost nakonec skoro vždycky zvítězí nad pravdou a láskou,“ vzpomíná Zdeněk Pohlreich s nechutí na natáčení dalšího dílu premiérové podzimní řady Ano, šéfe!, který Prima odvysílá ve čtvrtek večer.
Co nemá poctivý základ, to nemůže pracovat. Ani vydělávat
Nelze nepřiznat, že tento díl zřejmě neznechutí jen šéfa, podobně na tom jistě bude i spousta diváků. Nahlédnutí pod pokličku takového podniku člověku znovu a znovu připomene, že stojí za to vybírat si pečlivě, kde se najím.
Že je sice fajn experimentovat a zkoušet, ale s obezřetností. Že když lidé pracují pod tlakem, dělají chyby, které mohou být pro hosty i restauraci fatální. Jen tak je možné, aby kuchař - kterého ani Pohlreich vůbec nepovažuje za špatného a diví se, co vůbec v takovém podniku dělá - připravil jídlo ze zapáchajícího masa.
Zdeněk Pohlreich sice v Sametové připravil pár jídel, která zvládne uvařit každý. Nejraději by ale majitele - a možná i provozního - vzal obuškem.
Přitom má tato hospoda dokonce dva provozní, což šéf považuje za rozmařilost, takový frmol v ní zase není. Natož aby na to podnik měl finančně, když jsou rádi, aby měli každé ráno na nákup surovin, a odcházející kuchaři i servírka se marně dožadují výplaty i týdny a měsíce po svém odchodu. A majitel se pořád jen trapně vymlouvá a evidentně vůbec nic nepochopil.
Kdo není vyloženě masochista, ten si návštěvu téhle restaurace asi odpustí. Ale jako drsná sociologická sonda tohle pražské Ano, šéfe! za zhlédnutí stojí.
Gastronomický zážitekPochutnejte si na kvalitním jídle z ověřených restaurací a potěšte svůj žaludek. Vybírejte na Raketa.cz a zajděte na křupavou pizzu, čerstvou rybu nebo kilové koleno. |
