Zatímco míra přežití u samic a samců je v mládí zhruba stejná, po dosažení osmého roku se u samců prudce snižuje a klesá na přibližně padesát procent ve srovnání s osmdesáti procenty u samic. Vyplynulo to ze studie čtrnácti tisíc rypoušů sloních na ostrově Macquarie v jihozápadním Pacifiku.
Velikost rypoušů sloních se dramaticky liší a tyto rozdíly se obvykle začínají projevovat mezi třetím a šestým rokem života, kdy zvířata dospívají. Dospělí samci mohou vážit až pětkrát víc než samice.
Podívejte se, jak to vypadá, když rypouš zabloudí do města:
Největší a nejtlustší samci mají reprodukční výhodu, uvedla hlavní autorka studie Sophia Volzkeová z Tasmánské univerzity.
„Potravu mohou získávat pouze z oceánu. Když se dostanou na souš, soupeří s ostatními samci o přístup k samicím,“ uvedla vědkyně. „Potřebují mít uložené tukové zásoby, aby mohli soupeřit s ostatními samci a přežili na souši, aniž by něco jedli po celé týdny nebo i měsíce,“ dodala.
U tohoto druhu se projevuje takzvaná extrémní polygamie, při níž malá část největších a nejdominantnějších samců ovládá harémy samic, kterých někdy může být až sto.
Vědci se domnívají, že konkurenční tlak na dospívající samce je může vést ke snaze přibrat co nejvíc za co nejkratší dobu, což má za následek nižší míru přežití. Samci totiž hledají potravu v moři v oblastech, kde jim hrozí větší riziko ze strany predátorů.
„Dospělí samci si potravu hledají hlavně v mělčích vodách. Tato vysoce plodná místa navštěvují jiní mořští predátoři, jako jsou kosatky a světlouni pacifičtí,“ stojí ve studii.
Rypouši sloní tráví většinu roku na moři. Samci vylézají na břeh na ostrově Macquarie každý rok v srpnu, aby se pokusili ovládnout zdejší pláže.
