Dnešní ruskoevropská lajka vznikla v padesátých letech dvacátého století. Zformování tohoto loveckého plemene trvalo pouhých dvacet let. Počátky však najdeme už v devatenáctém století.
Po druhé světové válce byla „relka“ šlechtěna v takzvaných státních šlechtitelských stanicích v Rusku, kde byl jako základ vybrán černobíle zbarvený pes a fena západosibiřské lajky. Ruskoevropská lajka má původ v evropských tajgách Ruska.
Mezi předky tohoto ryze loveckého psa patří karelský medvědí pes a mnoho typů lajek vyskytujících se v různých koutech Ruska, zejména na Uralu či Sibiři. Ruskoevropská lajka se využívala – a stále využívá – primárně k loveckým účelům.
Oficiální standard vznikl v roce 1980 a od té doby byl ještě několikrát upravován do dnešní podoby. První jedinci tohoto plemene k nám byli dovezeni někdy v osmdesátých letech minulého století. V současnosti se u nás vyskytuje přibližně čtyřicet jedinců, z toho jen asi dvacet je chovných.
Vzhled relky v kostce
Jedná se o středně velké urostlé plemeno se silnou kostrou a dobře vyvinutým svalstvem. Má trojúhelníkovitou hlavu se vztyčenýma špičatýma ušima ve tvaru V. Ocas je srpovitý nebo stočený do kroužku.
Kohoutková výška psů činí 52 až 58, u fen 48 až 54 centimetrů. Má hustou a hrubou srst s dobře vyvinutou podsadou.
Mezi nejčastější zbarvení srsti patří černobílá nebo naopak bíločerná, celočerní či celobílí jedinci jsou taktéž povoleni. Tělesné rozdíly mezi psem a fenou jsou jasně zřetelné.
Relky se chovají pro jejich skvělý výkon v lese
Jedním z chovatelů tohoto málopočetného plemene u nás je Josef Leopold, který vlastní chovatelskou stanici „Ze Staré Moravy“. Tomuto druhu loveckého psa se aktivně věnuje od roku 2011 a jak sám říká, v Česku se řadí spíše k těm mladším chovatelům.
| Původ plemene: | Rusko |
|---|---|
| Účel plemene: | Všestranný lovecký pes, společník |
| Uznání: | FCI skupina 5 |
| Velikost: | Psi 52–58 cm, feny 48–54 cm |
| Hmotnost: | Psi kolem 28 kg, feny kolem 23 kg |
| Průměrný věk: | 15 let |
| Pořizovací cena: | Asi 8 až 10 000 Kč |
„V chovatelském klubu máme pány, kteří chovají ruskoevropské lajky už třicet let,“ říká. Důvodů, proč si vybral právě toto plemeno, má chovatel Leopold hned několik: „Prvním důvodem je sama lovecká upotřebitelnost. Druhým důvodem je pak odolnost, díky které není nutné tak sledovat základní zdravotní ukazatele. Avšak tím nejhlavnějším důvodem, proč si ho držím, je jeho skvělý výkon v lese.“
Lov je pro ni přirozenost
Ruskoevropská lajka je vskutku výborný pracovní lovecký pes s vynikajícím čichem. Jedná se o velmi aktivního a živého psa, který potřebuje nejen mnoho pohybu, ale v první řadě pořádně zaměstnat.
„Hodí se převážně pro myslivce, kteří aktivně loví především v lesních honitbách. Určitě bych relku nedoporučoval těm, kteří jí nemohou dát to, pro co byla vyšlechtěna, a už vůbec bych ji nedoporučoval lidem, kteří by s ní měli pouze výstavní úmysly,“ vysvětluje chovatel.
Zajímavosti
|
O univerzálnosti ruskoevropské lajky se chovatel Josef Leopold přesvědčil na vlastní kůži. „Relky jsou opravdu všestranné. V naší chovatelské stanici máme celkem pět dovezených jedinců z Ruska a dva z nich jsou naprostí vodomilové. Vidí vodu a nezajímá je, že zrovna mrzne. Věřím, že by do ní vlezli, i kdyby bylo venku minus dvacet stupňů. Když tedy jdeme na naháňku prasete, často se i vykoupou. Nebo třeba začnou hlásit kunu na stromě, tak se během naháňky střelí i kuna,“ vypráví chovatel Leopold.
Podle něj se s touto lajkou dá dělat všechno možné. „S REL se dá dělat takřka cokoliv. Přirozený je však lov, všechno ostatní je více či méně takové malé znásilnění,“ dodává.
Od veverky po medvěda
V domovině tohoto plemene, Rusku, se tento pes využívá hlavně k lovu zvěře. „V Rusku se používá k lovu medvědů, divokých prasat, jelenů, kun, sobolů, veverek, tetřevů, hus, kachen a podobně. Každý lovec má své psy přizpůsobeny k tomu, co se v dané oblasti loví,“ popisuje Leopold.
Relka se velmi silně váže na členy rodiny, do které patří. Jako většina loveckých psů i ona je psem jednoho pána, kterého nejvíce uznává.
Ruskoevropská lajka vs. karelský medvědí pesPodobnost mezi těmito plemeny je tak vysoká, že s jejich odlišením mívají problém i vzdělaní rozhodčí pro posuzování exteriéru psů. Obecně však platí, že ruskoevropská lajka je znatelně celkově drobnější než karelský medvědí pes. Dalším rozlišovacím znakem je rozdílný vzhled hlavy u obou plemen, nicméně i zde se spíš jedná o detaily. Navíc, karelský medvědí pes může mít přirozeně krátký ocas, což je naopak u relky vylučující vadou. Obě plemena mají také rozdílnou historii. |
K dětem je velmi citlivá, tolerantní a hravá, a pokud s nimi vyrůstá, stane se opravdu skvělou psí chůvou. K cizím lidem je ve většině případů až přátelská.
„Lajka není hlídací plemeno. Budí sice respekt, ale je spíše vítací,“ přiznává chovatel. Chovat jiná domácí zvířata po boku relky není úplně šťastný nápad.
„Lajka je lovecký pes, proto je lepší, když jiná zvířata na dvoře nejsou. Přirozeně má totiž velkou chuť ostatní zvířata paralyzovat,“ doplňuje chovatel. Soužití s ostatními psy může být někdy problematické.
Pouze vycházky jí nestačí
Toto plemeno se tedy opravdu nehodí jako pes, který většinu života prožije procházkami v parku a ležením na gauči v městském bytě. Je potřeba brát ohled na jeho životní potřebu a vášeň pro práci v lese.
Pokud má ruskoevropská lajka zajištěný život po boku zapáleného myslivce, bude také spokojeným a příjemným psím společníkem v domácnosti. Denní péče o relku není náročná, pokud je pravidelně lovecky využívána v lese.
„Klasické procházky neprovozujeme, a pokud ano, tak pouze za účelem socializace nebo utužení vodění či odložení, což jsou disciplíny na zkouškách lovecké upotřebitelnosti psa. Taková klasická procházka tomuto psovi moc nedá. Nespálí téměř žádnou energii, je nevybouřený a dá vám to náležitě znát. Zkrátka, lov nenahradí lajce žádná činnost,“ vysvětluje chovatel.
Relka má pevné zdraví
Co se týče péče o srst, je velmi nenáročná. Pes se nemusí téměř česat, pouze v období línání, které je dvakrát ročně, je vhodné srst pravidelně vyčesávat.
Ruskoevropská lajka je přirozeně zdravý a velmi odolný pes, který není zatížen žádným genetickým onemocněním. „Zdraví je jedno ze základních kritérií, pro které jsem si toto plemeno pořizoval. V současné době nesledujeme žádné ukazatele zdraví, lajka je přirozeně zdravá,“ potvrzuje chovatel Josef Leopold a pokračuje: „Netvrdím, že se nemůže občas něco objevit, ale zatím neuvažujeme o tom, že bychom ho vyměnili za jiného.“
