Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Byl to zázrak, že jsme to viděli. Porod proběhl za bílého dne, krátce po poledni,“ popisuje v Rozstřelu Jakub Mezei první okamžiky, kdy samice Daisy přivedla na svět po sedmi letech mládě. Jabulani, nebo zkráceně Jabu, dostal jméno ze zulštiny. Znamená „přinášet štěstí a radost“. V předchozích letech chovatelé porod lachtanů obvykle nezastihli. „Ráno jsme přišli do práce a mládě už tam bylo. Tentokrát to Daisy stihla lehounce po poledni. Já jsem to natáčel na YouTube, ruce se mi netřásly, ale brada ano — byl to velmi emocionální moment,“ přiznává Mezei.
Součástí porodního „týmu“ byla i samice Ronja, která se přišla podívat zblízka. „Je to úplně běžné. Samice rodí ve skupině, kde si navzájem pomáhají. Ronja šla zkontrolovat, co se děje. Byla tam, aby Daisy uklidnila,“ vysvětluje chovatel.
Chovatelé do života mláděte zasahují postupně. „Ze začátku ho každý den kontrolujeme. Ošetříme pupečník, zvážíme ho a vracíme zpátky k samici,“ popisuje Jakub Mezei. První bližší kontakt přichází až kolem druhého měsíce, kdy lachtana seznamují s vodou. „Dáme mu malou vaničku, učí se plavat. Mimochodem Jabulaniho nejlepší kamarád je teď zahradní hadice — nosí si ji, zápasí s ní, namáčí ji. Pak dostane větší vaničku a nakonec, pod dohledem, ho pustíme do bazénu,“ líčí chovatel. V přírodě to podle něj probíhá podobně: mláďata si hrají v mělkých tůních po odlivu a postupně se osmělují k otevřenému moři.
Jabulani, pravnuk slavného lachtana jihoafrického Gastona, se narodil 25. června 2026
Respekt před šelmou
I když lachtani působí roztomile, Jakub Mezei připomíná, že jsou to šelmy příbuzné medvědovi. „Dospělý samec může mít 300 kilo. Kdyby nebyl zvyklý na člověka a trénovaný, je to životu nebezpečné zvíře.“ Své svěřence chovatelé trénují na základě pozitivního posilování. „Když lachtan předvede, co se nám líbí, dostane rybu. Kdykoliv si může odplavat, nemusí s námi trénovat. Je to dobrovolné a hlavně hravé,“ vysvětluje Mezei.
Právě díky tréninku mohou chovatelé zvířata kontrolovat. „Děláme to hlavně pro veterinární potřeby. Ale musíme mít respekt. Lachtani poznají, jestli je chovatel ve stresu nebo se bojí. To pak mohou reagovat,“ dodává. Lachtani podle něj vnímají i intonaci hlasu. „Když se něco povede, pištíme a zvedáme hlas, aby poznali, že je to dobře. A pak dostanou rybu, to je primární,“ říká s úsměvem.
I když lachtani nemají mimiku, chovatel na nich pozná, kdy nejsou ve své kůži. „Když je samec v říji, kouká úplně jinak. Jednou jsem se k Melounovi nahnul, abych mu zkontroloval zuby, a on na mě udělal výpad. Tak jsem odešel. Za pár dní to přešlo a bylo zase vše v pořádku,“ vzpomíná Mezei.
Lachtan se necvičí, aby mával na diváky. Má to jiný důvod, líčí ředitelka pražské zoo |
Proč musí Jabu odejít?
Jabulani má podle chovatele v pražské zoo ještě dva až tři roky. Pak mu začnou hledat nový domov. Důvodem je přirozené chování lachtanů. „Samec má harém. Kdyby tam zůstal, zápasil by se svým otcem. Ten je obrovský a malý lachtan by neměl šanci. Hrozilo by zranění,“ vysvětluje Mezei. Podobně musí odejít i samice, aby nedošlo k páření mezi otcem a dcerou. „I ve volné přírodě samec vyhání konkurenci. Chce mít samice jen pro sebe,“ dodává.
Ne vždy je ale odchod zvířat pro chovatele jednoduchý. Mezei vzpomíná na lachtana Edu, kterého odvezl do zoo v Rostocku. „On hned pochopil, že už se mnou nepojede zpátky. Ve chvíli, kdy jsme ho vypustili do bazénu, přestal se mnou komunikovat. Hned plaval k novému chovateli. Musím přiznat, že se mě to tehdy velmi dotklo. Ale samozřejmě, podstatné je, že se tam zabydlel. Před týdnem jsem ho byl zkontrolovat. Má se dobře a stále mě ještě poznal,“ líčí chovatel.
Náročná práce pod povrchem
Práce v Zoo není jen o mazlení se zvířaty. „Lidi vidí tréninky a krmení, ale nevidí tu fyzickou a psychickou dřinu,“ vysvětluje Mezei. „Třeba u tučňáků čistíme venkovní prostor od trusu i v minus deseti stupních, a to několikrát denně. A když zvíře onemocní, berete si to domů.“
Nejtěžší chvílí je podle něj loučení. „Když jsme museli uspat samce Melouna, několik měsíců jsem to zpracovával. Přiroste vám k srdci. Zažijete s ním úžasné chvíle a pak ho musíte nechat odejít, a navíc o tom rozhodnout. To je opravdu těžké,“ přiznává.
Jak poznává jednotlivé lachtany? Čím ho okouzlil kontakt s těmito šelmami? A proč se vrchní chovatel stále bojí cizích lachtanů? I na to odpovídal Jakub Mezei v Rozstřelu.
Od Gastona k Oslu. Zoo Praha píše novou kapitolu lachtaního rodu |
