„Metodou separace mláďat či vajíček od samice se někteří raci odchovávají i v rámci některých záchranných chovů,“ přiblížil vedoucí výzkumu, docent Jiří Patoka z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů. Pokud by se tito raci podle něj dostali ve větší míře do přírody, dopad by mohl být drastický.
Proč jste se rozhodli sociální deprivaci raků zkoumat?
Chtěli jsme zjistit, jestli jsou principy narušení sociálního chování společné pro všechny druhy, které toto chování vykazují. Dosud to sice bylo dobře zkoumáno u obratlovců včetně člověka, ale u bezobratlých živočichů pouze u eusociálního hmyzu, jako jsou například včely a mravenci.
Proč jste pro svůj výzkum zvolili právě raky?
Protože vykazují jistou formu sociality. Nemají ji sice tak rozvinutou jako včely, ale přesto mají jistou mateřskou péči, kdy se samice stará o mláďata a nosí vajíčka na svém zadečku – později i vylíhlá mláďata. Po celou dobu je dopuje mateřskými feromony, kterými s nimi chemicky komunikuje a tlumí jejich agresivní chování. My jsme stanovili hypotézu, že pokud bude tato chemická komunikace přerušená, mláďata se budou chovat jinak.
A chovala?
Ano, zkoumaná mláďata byla oproti těm normálně odchovaným mnohem agresivnější. Navíc nerespektovala výsledky soubojů – na základě interakcí si totiž raci ve skupině ustanoví dominanční hierarchii, kterou pak respektují. Sociálně deprivovaná mláďata tuto hierarchii vůbec nerespektovala a bojovala dál a dál. Spoustu energie tak utrácela za zbytečné souboje.
Navíc ráda útočila na zadeček soupeře – což je interakce, která k žádnému ustanovení hierarchie nevede, je to jenom agresivní chování. Proto také rostla pomaleji než normální jedinci. To je důležité i z hlediska produkční akvakultury – pokud budu chovat raky na maso, tak chci, aby mi rostli co nejlépe a co nejrychleji. Touto metodou ovšem vytvořím raky, kteří rostou pomalu, protože pořád bojují.
Do toho se ukázalo, že když deprivovaná, a tím pádem agresivní mláďata přidáme v dostatečném množství do skupiny těch normálních, dojde k narušení chování celé skupiny, tedy včetně těch normálních mláďat. A netýká se to jen raků červených, kteří byli modelovými organismy, protože principy sociálního chování jsou společné všem rakům.
V čem je toto zjištění důležité?
Metodou separace mláďat či vajíček od samice se někteří raci odchovávají i v umělých podmínkách – dokonce i v rámci některých záchranných chovů, jak bylo zmíněno výše. Dá se říci, že pokud by se tito raci dostali ve větší míře do přírody, dopad na divoké populace by mohl být drastický.
Poprvé se také sociální deprivace prokázala u bezobratlých, kteří nejsou eusociální (tedy nežijí ve společenstvu). To podpořilo myšlenku, která vznikla už dříve, ale nebyla prokázána – že principy sociální deprivace jsou společné pro všechny druhy jak bezobratlých, tak obratlovců, které vykazují mateřskou péči. Tím pádem je jakákoliv separace mláďat od matky vysoce nežádoucí.
234 ráčat v 39 skupinách
Jak výzkum probíhal?
Vytvořili jsme několik šestičlenných skupin – ráčat pobývajících v inkubátoru s matkou, ráčat izolovaných od matky a smíšené skupiny, kde byla polovina od obou. Dohromady jsme použili 234 mláďat a vytvořili 39 skupin.
Mláďata jsme chovali v plastových nádržkách, kde byla označená barevnými tečkami na krunýři. Potom byla natáčená na kameru. Záznamy – vždy hodinový záznam po určité době – jsme potom vyhodnocovali. Výzkum byl dlouhodobý, jen ta videa jsme analyzovali dva roky.
KVÍZ: Znáte naše brouky a další bezobratlé? |
Co jste na záznamech hledali?
Ustanovili jsme různé typy interakcí a z kamerových záznamů je odečítali. V případě soubojů jsme sledovali, jak dlouho interakce trvala, kdo na koho útočil, kdo vyhrál, kdo prohrál, kdo ustupoval a jak ústup vypadal. Hodnotily se výsledky pro každého jedince, který se zúčastnil experimentu. A jelikož ráčata v průběhu pokusu rostla, sledovali jsme trendy i s ohledem na tento vývoj.
Jaké rozdíly jste mezi jednotlivými skupinami sledovali?
Skupiny, kde byla půlka deprivovaných raků a půlka normálních, vykazovaly téměř ve všech parametrech mnohem horší výsledky než raci vyrůstající s matkou nebo dokonce i ti, kteří byli separovaní od matky.
Ve smíšené skupině převažoval útok na zadeček nad oběma typy dalších interakcí, což se v žádné jiné skupině v takové míře neprojevilo. Navíc raci odchovaní přirozenou cestou nedokážou při kontaktu se separovanými a agresivními jedinci na jejich agresivní chování adekvátně reagovat, a dochází tak k mnoha nesmyslným soubojům.
