Vědci z Exeterské univerzity provedli experiment na celkem 61 raccích v devíti pobřežních městech v Cornwallu. Pokus spočíval v umístění uzavřené krabičky s hranolky na zem.
Jakmile se racek přiblížil, vědci mu přehráli buď nahrávku muže, který křičel slova: „Ne, jdi pryč, to je moje jídlo,“ a stejný hlas mluvící týmiž slovy klidně.
15. září 2024 |
Zjistili, že ptáci vypadali vyplašeně, když slyšeli mluvící lidský hlas. Nicméně největší pravděpodobnost, že rychle odletí, nastala při přehrání křičícího hlasu.
Klidné mluvení racky jen zpomalí, křik je zažene
„Když se snažíte zahnat racka, který se vám snaží ukrást jídlo, mluvení ho sice může zastavit v pohybu, ale křik je účinnější v tom, že ho přiměje odletět,“ uvedla Neeltje Boogertová, výzkumná pracovnice v oboru behaviorální ekologie.
Papoušci jsou taneční mistři. Ovládají i 30 jedinečných tanečních pohybů |
Celkově polovina racků vystavených křičícímu hlasu odletěla během jedné minuty. Oproti tomu u racků vystavených klidnému mluvícímu hlasu odletělo jen 15 procent, přičemž většina se od jídla pomalu vzdálila, stále vnímajíce nebezpečí. Naopak 70 procent racků, kterým byl přehráván zpěv červenky, zůstalo u jídla po celou dobu experimentu.
Racek vnímá intonaci hlasu
„Zjistili jsme, že městští racci byli ostražitější a méně klovli do nádoby s jídlem, když jsme jim přehráli mužský hlas, ať už mluvený, nebo křičený. Rozdíl byl v tom, že u křiku byla vyšší pravděpodobnost, že odletí, a u mluvení, že odejdou pomalu,“ poznamenala Boogertová.
Nahrávky, ve kterých pět dobrovolníků nahrálo stejnou větu klidným i křičícím hlasem, byly upraveny na stejnou hlasitost. To naznačuje, že racci dokážou rozpoznat rozdíly v akustických vlastnostech lidských hlasů.
Sysli nemilosrdně loví a zakusují hraboše. Proměnili se v predátory |
„Obvykle, když někdo křičí, je to děsivé kvůli hlasitému zvuku, ale v tomto případě byly všechny zvuky stejně hlasité a lišil se pouze způsob, jakým byla slova vyslovena,“ vysvětlila výzkumnice.
„Zdá se tedy, že racci věnují pozornost způsobu, jakým mluvíme, což, jak se domníváme, nebylo dosud pozorováno u žádného divokého druhu, pouze u zdomácnělých druhů, které byly po generace chovány v blízkosti lidí, jako jsou psi, prasata a koně.“
Místo násilí, laskavé odrazení
Studie, publikovaná v časopise Biology Letters, měla za cíl ukázat, že fyzické násilí není nutné k odrazení racků. Většina racků není tak drzá, aby kradla jídlo přímo od člověka, a že jsou často neprávem démonizováni.
„Nechceme, aby je lidé zraňovali. Jedná se o druh, který je předmětem ochrany, a tento experiment ukazuje, že existují mírumilovné způsoby, jak je odradit, které nevyžadují fyzický kontakt,“ zdůraznila Neeltje Boogertová.
OBRAZEM: Rackové versus smrtící plastový odpad v Česku |
Její dřívější práce ukázala, že racky odpuzují vysoce kontrastní vzory, takže nošení oblečení se zebřími pruhy nebo dokonce leopardím potiskem by mohlo pomoci. Kromě toho ptáky odrazuje lidský pohled a je méně pravděpodobné, že se přiblíží k jídlu, když na ně zíráte. Mezi další rady patří jíst pod slunečníkem, deštníkem, střechou, úzkými praporky nebo dokonce zády opření o zeď.
Zatímco mnozí návštěvníci pláží považují racky za obtěžující, vědci z University of Sussex naopak tvrdí, že by tito ptáci měli být vnímáni jako „charismatičtí,“ nikoli „zločinní“.
Ptáci si během migrace rádi povídají. Prozradí si lepší místo na přestávku |
„Když vidíme chování, které považujeme za zlomyslné nebo téměř zločinné, ve skutečnosti vidíme velmi chytrého ptáka, který uplatňuje vysoce inteligentní chování,“ řekl pro BBC Paul Graham, profesor neuroetologie na University of Sussex. „Myslím, že se s nimi musíme naučit žít.“
