Středa 14. dubna 2021, svátek má Vincenc
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 14. dubna 2021 Vincenc

Chtěl vidět psy hyenovité, tak je jel stopovat do Afriky. A vyšlo to

Vidět na vlastní oči exotické divoké zvíře v zoologické zahradě je jedna věc, ale vidět obdivované zvíře v jeho přirozeném prostředí, to je sen, za kterým si mnozí blázni jdou. Michal Šťastný chtěl na vlastní kůži zažít setkání se psy hyenovitými, tak si za nimi zajel do JAR. A povedlo se.

Ačkoli psi hyenoví váží maximálně okolo 40 kilogramů, jde o vrcholové predátory. Stisk jejich čelistí ovšem není tak silný jako třeba u lva, a tak skolenou kořist často začínají požírat ještě živou. | foto: Michal Šťastný

Jsou čtyři ráno. Možná víc. Z chatky na samém okraji křovitého buše v srdci národního parku Hluhluhwe-Imfolozi klopýtám k velkému černo-bílému autu. Od divočiny kolem mě dělí asi dva metry vysoký plot. Mám trochu strach.

Ten plot je k ničemu. Odpoledne před tímhle časným probouzením jsem seděl na terase a plavným skokem za mnou přistál mladý samec nyaly. Jen tak. Z lesa se teď ozývá pláč dětí. Patří kombám. Ty mě nerozhodí, dobře je znám. Skřeky se ale mísí s chechotem hyen a tu a tam je slyšet i dunivý řev lva. Brána do zdejšího výzkumného centra, kde pobývám, se nikdy nezavírá.

Fotogalerie

„Už tady čekáš? To se často nestává. Většinou musíme hosty tahat z postele,“ usmívá se David Marneweck, koordinátor populace psů hyenových v JAR i přilehlých státech. V zádech má svou ospalou ženu Courtney, odbornici na nosorožce. Je poslední den mého desetidenního pobytu a tedy i poslední šance psy hyenové vidět. Dosavadní snahy byly marné. Jsem pesimista. Startujeme a vyjíždíme do tmy.

„V Hluhluhwe-Imfolozi žije 78 psů,“ připomíná David. V severní části parku, Hluhluhwe, je však jediná smečka a právě za tou se vydáváme. V doprovodu Davida je šance velká, smečky výborně zná a navíc je umí najít pomocí vysílaček, které má vždy aspoň jeden člen každé skupiny psů. Jenže dosud se nám nevedlo.

Na prvním vyvýšeném místě nad údolím zastavujeme. David obratně šplhá na střechu džípu, Courtney mu podává anténu a zapíná reciever. Ticho rána rozčísne ostrý hvizd. Chvíli po něm další. Signál je silný. Ihned se mi rozbuší srdce. Psi hyenoví jsou fantastičtí predátoři, vždycky jsem toužil je vidět. Ale kvůli jejich mimořádné vytrvalosti není snadné je najít. Bez problémů uběhnou desítky kilometrů denně a dobře ví, jak se schovat. Na celém světě jich navíc zbývá asi jen 4 500 a stále jich ubývá.

Důvody? Úbytek a fragmentace přirozeného prostředí a střety s člověkem. Ten je loví, psi se stávají i oběťmi silničních nehod, občas se chytí do pastí

Jak David natáčí na střeše anténu, snažím se na zadním sedadle vykukovat střídavě z obou okének podle toho, odkud slyším signál silněji. Ve tmě není vidět nic a navíc vykopnu složku plnou určovacích karet jednotlivých zvířat. Na první pohled vypadají stejně, při bližším pohledu je ale možné zvířata odlišit.

Smečka kolem samice Nymerie má celkem 18 členů.
Přes velmi svižné tempo si psi během přesunů hrají, olizují se a projevují si...
Na první pohled je zbarvení psů hyenových velmi výrazné, ale v schnoucí...

Smečka kolem samice Nymerie má celkem 18 členů. Přes velmi svižné tempo si psi během přesunů hrají, olizují se a projevují si náklonnost. Tempo však nesnižují ani v případě, že je některý člen skupiny raněný.

„Tenhle má třeba jako jediný celý bílý ocas a i řadu dalších bílých znaků. Říkáme mu Shaggy podle vlka z Hry o trůny,“ popisuje mi Courtney a ukazuje detaily dalších zvířat ostnem dikobraza. Shaggy žije stranou hlavní smečky spolu se svým bratrem Grey Windem. Dobrovolníci, kteří tady před čtyřmi lety pracovali, pojmenovali podle Hry o trůny celý jeden vrh štěňat. Znalce nepřekvapí, že jich bylo šest. Ovšem do dneška přežila jen tři. Fena Nymeria žije stále se smečkou.

David skočí do kabiny a pokračujeme dál. Ještě za jízdy David ověřuje polohu smečky tak, že anténu prostě vytáhne z okna. Courtney pečlivě naslouchá. Signál je silný a míří stále ze stejných míst. Sjíždíme z asfaltky.

Park Hluhluhwe-Imfolozi

Založen byl už v roce 1895, má rozlohu 960 kilometrů čtverečních a je nejstarší přírodní rezervací v Africe. Světově proslul mimořádně úspěšnými ochranářskými programy pro řadu ohrožených druhů. Nikde jinde na světě například nemůžete pozorovat tolik nosorožců na jediném místě, v parku žijí i lvi, levharti, hyeny a řada druhů kopytníků od žiraf po chocholatky, tedy nejmenší antilopy. Sledovat lze také obrovská stáda impal a nyal, v parku žije i velké množství slonů a občas se tady objeví i hroši.

V parku jsou dva hlavní kempy, které nabízejí ubytování v poměrně rozmanitých cenových hladinách, doplňuje je i několik menších soukromých lodgí. V části Hluhluhwe je to komfortní Hilltop Camp s bazénem a vlastní restaurací, který je známý jako jeden z nejlepších rezortů v národních parcích Afriky, mnohem skromnější podmínky nabízí Mpila Camp v Imfolozi.

Do rezervace lze přijet i na jednodenní výlet, otevírací doba je v létě (od listopadu do února) od 5 do 19 hodin, v zimě (od března do října) od 6 do 18 hodin. V letní sezoně zaplatí návštěvníci za den 145 randů, v zimní sezoně 175 randů (1 rand = 1,70 Kč).

Prašná cesta je děravá jako řešeto. I auto stavěné na zdejší terén má občas značné problémy se prokousat k cíli. Náhle zastavujeme. David vytahuje anténu a neomylně míří do buše. Psi jsou blízko. Je pár minut před pátou a v okolí není skoro nic vidět, přesto se snažím psy vyhlížet.

Vycházející slunce na horizontu maluje proti červánkům siluetu akácie. Jenže mě panoramata pramálo zajímají. „Buď v klidu, máme ještě deset minut, než se začnou hýbat,“ uklidňuje mě David. Ze složky vytahuje další pozoruhodný list papíru. „Na lov by měli vyběhnout v 5:05,“ říká a pro kontrolu nahlíží do složitého diagramu. Velmi přesně se tu ukazuje, kdy psi v reakci na východ slunce vyběhnou ze své noční zastávky.

Pak to přijde... Je 5:03 a David kontrolně nastavuje anténu směrem, odkud přicházel nejsilnější signál. Líné hvizdy ale střídá frenetické pískání. „Hýbou se,“ hlesne Courtney. Netrpělivě vyhlížíme do šera. Nikde nic. Signál slábne. David hází anténu vedle mě na zadní sedadlo a prudce couvá. Otáčí se. Prodíráme se dírami a přes balvany. Nemáme šanci psům stačit. Svítá.

Zastavujeme u planiny a vyhlížíme stovky metrů do dálky. Nic. David znovu rychle vylézá na střechu a kontroluje signál. Nejsou daleko. Pokračujeme zpět na asfaltku a dál směrem k hlavní bráně Nyalazi. Mám chuť ho popohnat, jenže v parku není kvůli bezpečnosti zvířat dovoleno jezdit přes čtyřicet.

David & Courtney Marneweck

David (1987, Johannesburg) pracuje se psy hyenovými od roku 2013, předtím se věnoval ochraně a studiu hyenek hřivnatých a dalších zvířat. V současnosti pracuje pro neziskovou organizaci Endangered Wildlife Trust. Fungování jeho projektu přijde zhruba na 60 tisíc eur ročně, peníze získává od sponzorů z řad firem, jednotlivců i zoologických zahrad.

Jeho žena Courtney pochází z anglického Yorkshiru, studovala v Liverpoolu, jako vědecká asistentka cestovala po studiích dva roky po celém světě. Zúčastnila se například českého projektu na ochranu nártounů filipínských na ostrově Bohol, v Africe se původně věnovala nosorožcům.

Ochranu psů hyenových můžete podpořit i vy, a to zasláním libovolného příspěvku na účet projektu zde, případně pro projekt do konce srpna hlasovat v akademické soutěži kliknutím zde a podpořit tak Marnweweckův výzkum. Vítěz hlasování získá 5 tisíc liber.

„Tamhle je, tamhle!“ křičím rozrušeně a lepím se i s fotoaparátem na levé zadní okénko. V mlází asi dvacet metrů od nás stojí pes. Samý sval a šlacha. Jeho skvrnitá srst se ve vycházejícím slunci nádherně leskne. Pes nervózně popochází a vyhlíží přes silnici do lesa. Celý rozklepaný cvakám jeden snímek za druhým. Všechny jsou k ničemu, třesou se mi ruce. „Výborně, výborně,“ jásá David a chválí mě za postřeh. „Tamhle jsou další,“ dodává.

Na planině nervózně přešlapuje celá smečka, kterou jsem si ani ve snu nepředstavil. Je jich celkem 18. Jedni poštěkávají, další sedí. Mezi nimi stojí ona. Nádherná silná samice s obojkem, jejíž signál nás přivedl. Nymeria. Srdce mi buší a melu nesmysly. Otevřenými okny je cítit mrtvolný pach.

„Nejsou v pohodě. Něco se děje,“ zamýšlí se David. Víme, že pár set metrů odsud je mršina buvola. „Asi tam jsou lvi. Psi z nich mají strach,“ uvažuje David. V tom z lesíka vychází hyena skvrnitá. „No páni, tohle je tedy setkání, hyen v posledních letech hodně ubývá. Vůbec nevíme proč. Navíc jsou zdejší hyeny hodně plaché,“ neskrývá nadšení Courtney. Hyena je obrovská. Nádherná a majestátní současně, takže dokonale vyvrací to, co si o hyenách lidé myslí. Také ona nervózně sleduje křoví.

Než stihneme prověřit, co se v křoví děje, smečka se dává do pohybu. Dva ze psů kulhají. „Nikdo na ně nečeká, musí ostatním stačit. Ale velký problém jim to nedělá, jsou nesmírně houževnatí, i přes zranění se dokonce zapojují do lovu,“ popisuje David, když se divím nasazenému tempu. Šelmy totiž bez zastavení uhánějí zhruba patnáctikilometrovou rychlostí.

K mému překvapení jdou rozhodně po silnici, jen se z asfaltky odklánějí na prašnou, která vede hlouběji do buše. „Jsou na lovu. Vědí, že na cestě to bude kopytníkům klouzat. Ti dva, co chybějí, hledají kořist v houští po stranách cesty. Až něco najdou, naženou to na cestu a ostatní to dokončí,“ vysvětluje David s tím, že nejvíc loví nyaly a impaly. Vtom přes silnici prolétne antilopa chocholatka a smečka se hned pouští za ní. Všechno kolem ztichne, lovci mizí v nízkých keřích.

Jen o pár vteřin později vybíhá za zatáčkou uvolněně Nymeria. „Nevyšlo to. Utekla jim,“ glosuje David. Z buše se noří i ostatní členové skupiny. Olizují se a uklidňují. Šílené sucho, které v oblasti panuje, jim do určité míry pomáhá. Kopytníci jsou slabí a musejí hledat nemnohé zdroje zbývající vody. Ačkoli má být období dešťů, zatím takřka nepršelo. I dnes bude vedro. Slunce dál nemilosrdně stoupá.

Psi musejí pokračovat. „Moc času jim teď nezbývá. Mají ještě tak jeden pokus a pak kvůli vedru přestanou, na lov se pak vydají zase navečer,“ odhaduje David. Zatímco pečlivě zapisuje souřadnice do telefonu, psi se pomalu rozcházejí do buše. Tam, kam za nimi nemůžeme. Nymeria zůstává mezi posledními. Ohlédne se, jakoby na pozdrav. Pak tiše mizí ve křoví.

Autoři:
  • Nejčtenější

V ZOO Praha uhynula gorilí samice Bikira, krvácela do břicha

V pátek uhynula v pražské zoologické zahradě gorilí samice Bikira. Od rána nejevila zájem o potravu. Přestože u zvířete...

VIDEO: Nejvyšší čas ošetřit po zimě růže, aby byly zdravé a bohatě kvetly

Růže jsou sice královnami květin, nicméně chtějí svou péči, pokud mají prospívat a dělat radost. Teď už obrážejí a...

Až budete stavět betonový plot, nezapomeňte pořádně pěchovat

Plot by měl takový, aby byl doplňkem nového domu, ale zároveň by neměl urážet vzhled celé ulice a okolí. Pokud jste si...

Čtyři lovné techniky pro začátečníky. Když se rozhodnete rybařit

Rybařina je velmi specifický koníček. Ačkoliv jde většinou o poměrně relaxační záležitost, kterou si oblíbili hlavně...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Mladé kopřivy na jaře pomohou s alergií, ekzémem, artritidou i únavou

Pálí, když se jí dotknete, ale léčí, pokud využijete všechny její benefity. Při sběru kopřiv si však navlékněte...

Bláznivý voyeur Tichý. Žil jako bezdomovec, dnes jeho fotky stojí statisíce

Premium V jeho domě se fotky válely po zemi, padal na ně prach i bláto z bot. Na téměř každé z nich byla skvrna od kávy nebo...

Za fotky nehody Philipa nabízeli obří sumu. Neprodal jsem, říká exšéf Kladrub

Premium Když v roce 1996 přijela do Čech britská královna Alžběta II., snad nikdo nemohl velkému milovníkovi koní a jejich...

Svačiny jsou zbytečné. Stačí jíst dvakrát denně, vysvětluje profesor Anděl

Premium Nadváhu má v Česku až 44 procent mužů a 31 procent žen. A obezitu dalších 20 procent mužů a 18 procent žen. Statisíce z...

  • Další z rubriky

Bílý tygr byl jako pohádková bytost, ale to už je pryč, říká ředitel zoo

Premium Se svými kolegy pomáhá přežít lvům berberským na severu Čech stejně jako zpěvným ptákům v jihovýchodní Asii. Veterinář...

VIDEO: Poníka zvládne i prvňák, otrká se a naučí se zodpovědnosti

Zhruba dvou až tříleté děti můžete doma na poníkovi vozit pro radost, šestileté dítě už by mohlo zvládnout jezdecký...

Psa za špatnou reakci na povel netrestejte. Můžete za to vy, ne on

Tomáš Nushart je odpůrcem trestání psů při výcviku. Podle něj nic nepřináší. Psi se spíš začnou víc bát, že provedou...

Když se vám na Velikonoce rozroste domácnost o králíčka, musíte se starat

Králík zdaleka není jen ušatým symbolem Velikonoc, ale i oblíbeným mazlíčkem u dětí a dospělých. Je učenlivý i...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Kuchyň mají na terase. Šílený plán mladých manželů je geniální

Honza a Katka se po svatbě nastěhovali do domu svých prarodičů. V patře, které obývají, jim však chybí kuchyň. A tak...

Princ Harry se vrátil do Británie na pohřeb dědečka, karanténu nestihne

Britský princ Harry přiletěl z Los Angeles na pohřeb svého dědečka prince Philipa. Na letišti Heathrow ho v neděli po...

Podstoupím úpravu prsou. Není čas cvičit a chroustat mrkev, říká Kalivodová

Andrea Kalivodová (43) se svěřila s tím, proč se rozhodla podstoupit remodelaci prsou. Operní pěvkyně v rozhovoru pro...

Pohřeb prince Philipa se bude konat 17. dubna, Harry dorazí bez Meghan

Buckinghamský palác oznámil, že pohřeb zesnulého prince Philipa se bude konat 17. dubna. Zároveň potvrdil, že princ...

Karel neskrýval, že chce syna, prozradila těhotná Lilia Khousnoutdinova

Lilia Khousnoutdinova (32) a Karel Janeček (47) se za pár týdnů dočkají miminka. Publicistka, návrhářka a cestovatelka...