náhledy
Jsou vycvičení především pro vyhledávání lidí zasypaných lavinami, současně však umí ve volném terénu nacházet ztracené houbaře, vyčerpané výletníky, zkrátka zbloudilce všeho druhu. Na českých horách se nyní pohybuje jedenáct horských psích zachránců a jejich psovodů, do konce roku by jich mohlo být i patnáct.
Autor: archiv Horské služby
Kolik má Horská služba, která je celoročně v pohotovosti, ostrých pátracích akcí ročně? „Pokud počítám lavinové zásahy i pátrání po ztracených osobách, je to za rok patnáct až dvacet záchranných akcí, tedy víc než jedna měsíčně. Klíčová je spolupráce všech psů a psovodů v rámci celého Integrovaného záchranného systému,“ vysvětluje psovod Horské služby Jan Hepnar z Orlických hor během rozhovoru pořízeného na jednom z cvičení. A osvětlil spoustu dalších věcí.
Autor: archiv Horské služby
Vycvičenými psy disponuje mimo Horské služby také česká policie, hasičský záchranný sbor, pražská městská policie a dobrovolnické kynologické brigády. Na pátrací akci se většinou sjíždějí psovodi z okolních hor a krajů. Když jde třeba o dítě, povolávají se psovodi i z větších vzdáleností. Po příjezdu na místo se každému z psovodů určí plocha ke kompletnímu prohledání. Postupně je mu přidělován další a další prostor, a tak se s přestávkami na odpočinek pokračuje, dokud se pohřešovaný nenajde.“
Autor: archiv Horské služby
Jak si takové klasické pátrání po ztraceném člověku v horách představit v praxi? „Po oznámení o pohřešování osoby se zjišťují podrobnosti, především její známá i naplánovaná trasa. Na této trase a v jejím okolí se pak telefonicky obvolávají horské chaty. Nejprve prohledáváme cesty na této pravděpodobné trase i varianty možného postupu pohřešovaného. Hlavní cesty se projíždějí autem, menší terénní čtyřkolkou a ostatní cesty procházíme pěšky. Psovodi prohledávají hlavně cesty, ze kterých je možnost pádu na místa, kam není dobře vidět.“
Autor: archiv Horské služby
A když se ukáže jako pravděpodobné, že se pohřešovaný může vyskytnou i mimo cesty? „Pak samozřejmě hledáme i mimo cesty. Celé území se rozdělí do menších ploch a ty se pak přidělují pátracím týmům. Psovodi zpravidla dostávají přidělená těžko prostupná území a zalesněné plochy. Záleží na tom, kolik psů, lidí a ostatních prostředků (auta, čtyřkolky, vrtulník či drony) máme k dispozici. Při účasti psovodů se pokryje území, které by se bez psů prohledávalo složitě a zdlouhavě.“
Autor: archiv Horské služby
Spolupracují spolu jednotliví psi během pátrání? „Pes pracuje týmově pouze ve dvojici: psovod a pes. Je na psovodovi, aby si určil strategii práce. Často pátráme v rojnicích psovodů, takže psi jsou blízko sebe, ale jsou cvičení na to, aby je to neznervózňovalo. Když pracují vedle sebe, navzájem se nevnímají. Psovodi mají dané území, které mají prohledat, a jakým způsobem si tam budou psa vysílat, je jen na nich.“
Autor: archiv Horské služby
Je to tak, že psi jsou při pátrání na volno? „Ano. Pes se drží do vzdálenosti nějakých 50, maximálně 100 metrů od psovoda. Je na to vycvičen, je to i součástí zkoušky. Ve chvíli, kdy ucítí pach, se samozřejmě může tato vzdálenost krátkodobě zvětšit. To je velmi individuální a je na citu psovoda, aby psa neodvolal v okamžiku, kdy pach zrovna ucítí.“
Autor: archiv Horské služby
Nemůže se stát, že pes uteče za zvěří? „Ne, to ne. Chtíč po odměně za dobře odvedenou práci je tak silný, že v tu chvíli vycvičeného psa nezajímá vůbec nic jiného. Už při výcviku dostává za nález figuranta pes odměnu. I ostrá pátračka musí být pro psa zábava, i tam musí dostat odměnu, jinak by ho to mohlo přestat bavit.“
Autor: archiv Horské služby
Horští psí záchranáři takzvaně revírují, tzn. hledají jakýkoli lidský pach, nikoliv konkrétní pachovou stopu z předmětu pohřešované osoby. Tedy ani pach psovodů, případně dalších záchranářů se pro psa od pachu ztraceného člověka neliší. „Proto je ideální, aby v ploše přidělené jednotlivým psovodům nikdo jiný nebyl. Na pátracích akcích ví každý, co má dělat, takže s tím nebývá problém.“
Autor: archiv Horské služby
Na jakou vzdálenost je vycvičený pes schopen zachytit pachovou stopu? „Cvičený pes cítí pach osoby zhruba na 50 metrů, za ideálních okolností to může být až 300 metrů. Při pátrání v terénu je to skvělý pomocník, cítí totiž i to, co není vidět, a díky němu zvládneme propátrat několikanásobně větší prostor, než bychom to zvládli pouze s lidmi.“
Autor: archiv Horské služby
Jak dlouho vydrží pes pracovat? „Samozřejmě to je hodně individuální a nejvíce záleží na počasí. Například za chladnějšího dne a v noci vydrží hledat s krátkými přestávkami i osm hodin.“
Autor: archiv Horské služby
Dá se říct, kolik pes nahradí při pátrání v terénu lidí? „Vysvětlit to jde na příkladu rojnice: jeden vycvičený pes nahradí v rojnici zhruba dvacet lidí. Výhodou psa je, že při pátrání v noci mu stačí jenom čich, nepotřebuje vidět, zatímco pátrání lidí v rojnici v noci je omezené. Další výhoda pátrání se psy spočívá ve větší zkušenosti psovodů, kteří se pátrání účastní často. Díky tomu odpadá čas na vysvětlování postupu pátrání a psovod se psem můžou po příjezdu na místo hned začít pátrat.“
Autor: archiv Horské služby
Znamená to, že v noci je pes při pátrání ještě efektivnější? „Ano. V noci je pátrání psem výhodnější a rychlejší. Pes se řídí hlavně čichem, nepotřebuje hledanou osobu vidět, navíc má větší klid na práci a prohledávaná plocha je tzv. čistá. Za dne tam mohou být třeba houbaři, rodiny s dětmi nebo turisti, kterými se pes zbytečně zdržuje. Každého totiž označí stejně jako hledanou osobu. Při letních pátracích akcích navíc není v noci jeho výkonost ovlivněna vysokými denními teplotami.“
Autor: archiv Horské služby
Jak spolehlivý je výsledek psího pátrání? „Pes musí pracovat spolehlivě. Když přijedeme na pátračku, nemůže si říct, že se mu dneska nechce nebo že se mu to zrovna ten den možná povede, nebo taky ne. Své schopnosti prokazuje na každoročním atestech na podzim a v zimě. Výsledkem pátrání samozřejmě nutně nemusí být to, že najde hledanou osobu. Stejně hodnotný je i výsledek, když zjistí, že v daném prostoru stoprocentně nikdo není."
Autor: archiv Horské služby
Dostávají se záchranáři do riskantních situací? „Pes je při pátrání v docela velkém riziku. Dost často nasazuje krk za psovoda, zejména v nebezpečných terénech, prohledávají se sutiny, rozpadlé domy. V těchto místech často hrozí nějaké zřícení či pád další laviny.
Autor: archiv Horské služby
A jaké je pro potřeby Horské služby nejvhodnější plemeno? „Nejčastěji využíváme německé ovčáky, belgické ovčáky a borderkolie, ale vycvičit se dá na tuto práci jakýkoliv pes. Je ale samozřejmě vhodnější, aby byl středního vzrůstu. Kdyby měl víc než padesát kilo, byla by s ním těžší manipulace například při slaňování z vrtulníku. Kdyby byl zase moc malý, byl by pro něj průchod členitým terénem, hlubokým sněhem nebo mokřady složitý.“
Autor: archiv Horské služby
Trénink je v počátcích výcviku na denní bázi. „Pes musí mít výcvik od štěněte, základem je nejdříve poslušnost. Tedy aby pes neodbíhal a dělal to, co po něm požadujeme. Pak se musí naučit logistiku pátrání, jak označit člověka, jak nepodléhat stresu například z hluku vrtulníku nebo rolby a jiných rušivých vlivů.“
Autor: archiv Horské služby
Vycvičit ze psa horského záchranáře je prostě podle Jana Hepnara věda, ale pokud se dodržují správné postupy výcviku, výsledek se dostaví rychle. Klíčová je prý důslednost a pozitivní odměňování. „Později trénuje s figurantem každý pes zvlášť 1 až 2x týdně a 1x měsíčně se všichni sejdeme na společné vícedenním cvičení,“ dodává psovod.
Autor: archiv Horské služby
Do záchranářského důchodu psi obvykle odcházejí kolem devátého roku života, ale je to individuální. „Když vidíme, že nám parťák stárne a má před sebou třeba poslední dva roky aktivní pracovní kariéry, tak pořizujeme nového psa, abychom ho stihli během dvou let vycvičit na základní úroveň.“
Autor: archiv Horské služby