Můžete s klidem říct, že svému čtyřnohému mazlíčkovi skutečně rozumíte? Zatímco rozpoznat pocity němé tváře může být oříšek, psi jsou coby psychologové od přírody daleko lépe vybaveni, než se zdá.
Díky svému čenichu umí dokonce číst lidské emoce. Americká vědkyně Alexandra Horowitzová proto radí: „Nechte své psy očichávat. Díky tomu vidí svět.“
O tom, že psi vnímají svět jinak než lidé, není sporu. Mnozí páníčci si však neuvědomují, o jak velký rozdíl jde. Zatímco pro člověka je hlavním smyslem, pomocí kterého poznává své okolí, zrak, pro jeho čtyřnohého přítele je to jednoznačně čich.
Alexandra Horowitzová, autorka světového bestselleru Uvnitř psa – Co psi vidí, čenichají a vědí, proto apeluje na všechny milovníky psů, aby svým mazlíčkům, pokud jde o čich, dopřáli volnost.
Nenechat je čichat je jako jim omezit smysly
„Nenechat psy čichat je jako zavírat a zatahovat okno, kterým se díváte ven. Zatímco my se probouzíme tím, že otevřeme oči, pro psy se probuzení rovná prvnímu nasátí čenichem,“ nechala se slyšet na nedávné mezinárodní konferenci v Paříži věnované budoucnosti zvířat.
Uvědomit by si to měli především ti, kteří například při první ranní procházce nervózně přešlapují na místě s vodítkem v ruce a po pár sekundách táhnou svého psího kamaráda od místa, kde se s čenichem zdržuje více, než je jim po chuti.
Jen pro srovnání, zatímco člověk disponuje zhruba pěti miliony čichových receptorů, psi jich mají až jednu miliardu. Toto číslo pochopitelně neplatí univerzálně pro všechny rasy a jedince.
Ovšem i psi, kteří oproti ostatním nevynikají tak ostrým čichem a pravděpodobně by jako vyhledávači drog a trhavin velkou kariéru neudělali, mají přesto alespoň 200 milionů čichových receptorů. Vůči pachovým vjemům jsou tak pořád minimálně čtyřicetkrát citlivější než jejich páníčci.
Není proto divu, že „poinformovat“ se při procházce o svém okolí zkrátka zabere čas. A to přesto, že intenzita, s jakou psi svůj čenich používají, je až ohromující. „Dokážou nasát vzduch až sedmkrát za sekundu. Jen si to zkuste,“ vyzývá doktorka Horowitzová.
Dodává také, že svůj čich psi pravidelným tréninkem udržují ve formě. Pokud je jejich majitel omezuje v používání klíčového smyslu, zvykají si žít ve světě, který je pro ně ochuzený, jednorozměrný a podstatně méně pestrý.
Pomocí čichu navíc umějí vnímat i hormony, které vylučují nejen ostatní psi, ale také lidé. „Jestliže dokážou ucítit hormony, znamená to, že umí pomocí čichu rozpoznávat i emoce, jako jsou štěstí nebo strach,“ poukazuje Horowitzová.
To vše zvládnou tato zvířata odhalit pouze svým nosem, bez jakýchkoli vnějších projevů, které by mohly záměrně mást. A nejen to.
Pomáhají i diabetikům
Psí „superschopnosti“ se snaží stále více využívat ve svůj prospěch i lékařská věda. Štěkající společníci totiž dokážou rozpoznat například hrozící diabetické kóma.
Podle jedné z nejnovějších studií, kterou provedli a letos zveřejnili vědci z londýnské školy hygieny a tropického lékařství, psi zvládnou rozpoznat dokonce parazity malárie u lidí, u nichž se ještě neprojevily žádné z patrných příznaků. Při výzkumu, který probíhal v africké Gambii, psi očichávali 175 ponožek, přičemž třicet procent z nich patřilo dětem s prokázaným nálezem.
Výsledek byl velmi nadějný, neboť čtyřnozí výzkumníci správně určili sedmdesát procent nakažených dětí. „Naše výsledky ukazují, že při stanovení diagnózy u lidí, u nichž chybí symptomy, ale infekci mají, mohou být psi rychlým a snadným řešením,“ uvedl spoluautor studie James Logan.
Pokud necháme vědu vědou, je dobré si uvědomit, že pachy, které lidé ani nemusejí vnímat, mohou jejich zvířecí kamarády nejen zaměstnávat, ale také uklidňovat. Zejména, pokud své mazlíčky zanechávají samotné doma.
„Pach po nás v místě zůstává i poté, co odejdeme. Pro psy je to, jako bychom svým způsobem byli nadále s nimi. Cítí naši přítomnost a dodává jim to jistotu,“ vysvětluje doktorka Horowitzová s tím, že po návratu domů představuje pán pro svého psího svěřence doslova náruč otázek a odpovědí.
Pokud na vás tedy mazlíček po příchodu z práce neodbytně skáče, důvod je prostý. Chce prozkoumat vaši tvář. „Skáče, protože na našem obličeji a dechu je tolik nových zajímavostí, a on je všechny touží poznat,“ vysvětluje.
S trochou nadsázky se tak dá říct, že když necháte svého čtyřnohého přítele očichat váš obličej, je to jakási obdoba odpovědi na otázku: Co jsi dnes dělal?
