Řada majitelů psů se domnívá, že jejich pes po vykonání potřeby začne hrabat zadníma nohama, aby exkrementy zakryl. Veterináři ale upozorňují, že toto chování má úplně jiný účel. Místo, aby cokoli skrývalo, energické hrabání pomáhá roznést pach a zanechává viditelnou stopu, kterou si ostatní psi dokážou vyložit.
Podle magazínu Popular Science studie volně žijících psů naznačují, že hrabání do země je součástí širšího systému značkování území. Jedna z nedávných studií zjistila, že psí samci vykazovali silnější teritoriální chování a nejintenzivněji reagovali na pach samců ze sousedních skupin. Starší terénní výzkumy navíc uvádějí, že volně žijící psi využívají hrabání k vymezování neformálních hranic teritoria a ke stupňování výhrůžek při konfliktech s konkurenčními skupinami.
Carlo Siracusa, veterinární behaviorista z Pensylvánské univerzity, označuje toto chování za záměrnou komunikaci. Podle něj důrazné hrabání roznese pach po větší ploše, část pachu zvedne i do vzduchu a vytvoří viditelnou stopu v terénu, která zůstane i dlouho poté, co pes odejde.
Je to forma komunikace
Siracusa uvedl, že rozhrabaná zem pach doplňuje a vysílá jasný signál: „Byl jsem tady.“
Podobné vysvětlení nabízí Courtney Sextonová, postdoktorandka na Virginia–Maryland College of Veterinary Medicine. Upozorňuje, že moč a výkaly obsahují pro ostatní psy velké množství informací a že hrabání tyto pachy pomáhá rozptýlit. Díky tomu je spíš zachytí kolemjdoucí zvířata nebo ta, která se nacházejí po větru.
To také pomáhá vysvětlit, proč se řada psů opakovaně vrací značkovat na stejná místa. Čerstvý pach nese jiné informace než ten starší a hrabání může tento chemický signál osvěžit i rozšířit.
Předpokládá se, že toto chování psi zdědili po vlcích, kteří se při vymezování teritoria a varování konkurentů silně spoléhají na pachové značkování. Domácí psi si instinkt zjevně zachovali, přestože většina z nich dnes žije v lidském prostředí. Mnoho domácích psů se drží známých tras na procházkách, zanechává na nich takzvaný pee-mail neboli psí poštu a následně hrabe do země, aby pach roznesli a přidali viditelný podpis pro ostatní psy.
Siracusa zároveň naznačuje, že hrabání může mít někdy i druhou funkci. Úzkostliví psi v rušném prostředí mohou značkovat důrazněji, aby znovu potvrdili svou přítomnost a případně omezili napjatá setkání s neznámými zvířaty. Podotkl ale, že kontrolované studie zatím přímou souvislost mezi úzkostí a zvýšeným hrabáním do země neprokázaly.
Vědci stále zkoumají roli pachových žláz na psích tlapách. Hrabání z nich pravděpodobně uvolňuje chemické látky a zároveň roznáší pach moči nebo výkalů po větší ploše. Jedna studie zjistila, že psi dokážou rozlišit pach žláz na tlapách jednotlivých psů, zůstává však nejasné, zda tyto pachy nesou i další informace, například o pohlaví.
