Eva s Michalem žijí v Praze spolu s Lolou a malým Baxem, dvěma kříženci z útulku, kterým se rozhodli poskytnout láskyplný domov.
Větší Lola je sice milá, hodná, ale i velmi samostatná. Když ji při venčení pustí proběhnout, dělá si, co chce. Skáče na lidi, neposlouchá na povel. Bax je sice menší, ale nemá rád členy širší rodiny, především s muži má problém. A dává to jasně najevo, agresivně na ně útočí, což by mohl zopakovat i v případě dítěte.
Pro nezkušené pejskaře tak není úplně jednoduché oba psy srovnat tak, aby se s nimi dalo ve městě harmonicky žít. A i když majitelé aktivně a poctivě hledali cestu, jak psy zkrotit, nedařilo se. Až v rámci natáčení dalšího dílu Kočka není pes se jejich upřímná snaha dočkala úspěchu. S výchovou jim pomohl psí psycholog Rudolf Desenský.
Hned při jejich první návštěvě Brlohu měl Ruda jasno. Oba psíci podle něj potřebují v případě stresových situací hlavně podporu svých pánů. Lolu pak je třeba hodně zaměstnat, aby se unavila a zklidnila. A Bax se musí především naučit zvládat základní povely, pak ho lze socializovat a dostat do pohody.
Rudolf Desenský se svými chůvičkami v Brlohu během natáčení Kočka není pes.
Obecně podle Rudolfa Desenského u veškerých psů platí, že majitelé nejprve musí být schopni je ovládat. Z prostého důvodu - aby je mohli ovládat i ve stresových situacích.
A přestože má vyzkoušené, že řada pejskařů jeho rady a doporučení není schopna se svým psem systematicky trénovat, Eva s Michalem ho velice příjemně překvapí. Úkolů od něj dostali spoustu, ale berou je vážně.
Dokonce k němu přijeli mimo natáčení i na soukromou konzultaci, se svými psy pracují a daří se jim začít je zvládat. Jejich motivace je silná. Nechtějí riskovat, že by se jim psy nedařilo zvládat, až jim bude doma pobíhat potomek.
