Obsah |
Ochrana přišla za pět minut dvanáct
Datum 7. září 1936 dnes v Austrálii připomíná jedno z nejsmutnějších selhání ochrany přírody. Právě toho dne uhynul v Beaumaris Zoo v Hobartu poslední prokazatelně známý vakovlk tasmánský. Druh přitom získal zákonnou ochranu teprve 59 dní před jeho smrtí.
Vakovlk i děsivé následky chorob. Národní muzeum výjimečně otevírá největší poklad |
Vakovlk bývá označován jako tasmánský tygr kvůli tmavým pruhům přes hřbet a zadní část těla. Přezdívku tasmánský vlk zase získal díky vzhledu připomínajícímu psovité šelmy. S tygry ani vlky však blízce příbuzný nebyl. Šlo o největšího masožravého vačnatce moderní doby. Mezi jeho vzdálené žijící příbuzné patří například kunovci a tasmánský čert.
Kdysi navíc nebyl omezen pouze na Tasmánii. Fosilní nálezy dokazují jeho výskyt napříč australskou pevninou i na Nové Guineji. Z pevninské Austrálie zmizel nejméně před dvěma tisíci lety a posledním útočištěm druhu se stala právě Tasmánie.
 |
Za mrtvého vakovlka se vyplácela odměna
S příchodem evropských osadníků se z vakovlka stal nepřítel. Farmáři ho obviňovali ze zabíjení ovcí a tasmánská vláda v roce 1888 zavedla odměny za jeho zabití. Za dospělého jedince vyplácela jednu libru, za mládě deset šilinků. Program trval do roku 1909 a bylo při něm vyplaceno více než 2 180 odměn. Národní muzeum v Austrálii zároveň odhaduje, že mezi lety 1830 a 20. lety minulého století lidé zabili nejméně 3 500 vakovlků.
Lov nebyl jediným problémemK rychlému úbytku populace pravděpodobně přispěly také změny prostředí, zavlečení psi a nemoci. Přímé pronásledování člověkem ale patřilo mezi hlavní příčiny, které vakovlka na Tasmánii přivedly k vyhynutí. |
Dnešní poznatky přitom pověst vakovlka jako nebezpečného zabijáka hospodářských zvířat výrazně zpochybňují. Australské muzeum upozorňuje, že rozsah útoků na ovce byl téměř jistě nadsazován. Nová studie zveřejněná 31. srpna 2026 v časopise Nature Communications navíc ukázala, že jeho lebka fungovala při lovu jinak než u dnešních vlků či jiných psovitých šelem. Tvar čelistí a štíhlého čenichu podle autorů odpovídal spíše rychlým kousnutím při lovu menší až středně velké kořisti než zápasu s velkými zvířaty, jako jsou ovce.
Poslední vakovlk se nejmenoval Benjamin
K poslednímu zvířeti se váže i jedna z nejslavnějších zoologických legend. Desítky let se opakovalo, že posledním vakovlkem byl samec jménem Benjamin. Výzkum archivů ale tento příběh zpochybnil.
Čtveřice nových pražských čertů z Tasmánie čeká na povel k reprodukci |
Badatel Robert Paddle a kurátorka Kathryn Medlocková zjistili, že posledním známým jedincem byla ve skutečnosti stará dospělá samice. Zároveň nenašli spolehlivý dobový důkaz, že by zvíře neslo jméno Benjamin. Její kůže a kostra byly navíc dlouhá desetiletí uloženy v muzeu, aniž pracovníci tušili, že jde právě o pozůstatky posledního známého vakovlka.
Také často opakovaná historka, že zvíře zemřelo proto, že ho ošetřovatel nechal přes noc venku v mrazu, není úplně bez pochybností. Národní muzeum v Austrálii uvádí, že mohlo zemřít následkem vystavení chladu a zanedbání, přesnou příčinu však s jistotou určit nelze.
Opravdu zmizel právě v roce 1936
Smrt posledního známého jedince v zoo neznamená absolutní jistotu, že stejného dne zmizel i poslední vakovlk někde v tasmánské divočině. Poslední spolehlivě doložený odstřel divokého vakovlka pochází z roku 1930. Poté následovala řada hlášení údajných pozorování, žádné ovšem nepřineslo nezpochybnitelný důkaz, že druh stále přežívá
Studie zveřejněná v roce 2023 analyzovala 1 237 údajných pozorování vakovlka od roku 1910. Autoři připustili možnost, že malá populace mohla v odlehlých částech Tasmánie přežívat ještě několik desetiletí po smrti posledního zvířete v zoo. To však není důkaz, že vakovlci skutečně přežili. Druh je nadále oficiálně považován za vyhynulý.
Devadesát let poté ho vědci chtějí vrátit
Příběh vakovlka možná ještě nemusí mít úplně poslední kapitolu. Univerzita v Melbourne společně s biotechnologickou společností Colossal Biosciences pracuje na projektu, jehož dlouhodobým cílem je pomocí genetických úprav vytvořit zvíře, které by se vakovlkovi co nejvíce podobalo.
Vědci naklonovali vyhynulé pravlky obrovské, proslavil je seriál Hra o trůny |
Vědci mají velmi kvalitně zmapovaný genom vyhynulého druhu a při výzkumu vycházejí z jeho žijících příbuzných. K živému zvířeti podobnému vakovlkovi je ale stále daleko a řada potřebných reprodukčních technologií pro vačnatce se teprve vyvíjí.
Část nástrojů a zkušeností vznikajících při projektu vakovlka už vědci převádějí také do výzkumu ochrany tasmánského čerta, kterého dlouhodobě ohrožuje nakažlivé nádorové onemocnění obličeje.
Právě proto se 7. září v Austrálii připomíná jako National Threatened Species Day, den ohrožených druhů. Datum smrti posledního známého vakovlka tak devadesát let poté není jen připomínkou zvířete, které už neuvidíme. Je především připomínkou toho, jak pozdě může být ve chvíli, kdy se člověk rozhodne začít nějaký druh chránit.
Vědci chtějí oživit tasmánského tygra, za 10 let by mohli mít první mládě |
