Tito bíglové teď už celý měsíc objevují přirozené prostředí pro život v obci Borovno nedaleko Plzně. Právě tady založila Andrea Gašparec s týmem spolek Druhá šance U Františka. Proč U Františka? „Je to připomínka svatého Františka z Assisi, patrona zvířat,“ vysvětluje paní Andrea.
Dočetl jsem se, že si vás chovatelé bíglů sami našli. Jak to probíhalo?
Jsem už čtvrt století chovatelka bíglů a mám i vlastní chovatelskou stanici, ale přiznávám, že posledních několik let už na to nemám časovou kapacitu. Ovšem stále mám přátele v Beagle klubu České republiky a ti mě v roce 2019 oslovili, zda bych se ujala – tenkrát ještě neoficiální cestou – bíglíků propuštěných z českých laboratoří. První pejsky si vzali kamarádi pejskaři, ale několik jedinců zůstalo u nás v zařízení, protože byli v dosti zuboženém stavu a potřebovali větší péči a operaci očí. Docela to s námi otřáslo, protože jsme vůbec netušili, že se v České republice pořád testuje na psech. Když je k nám přivezli, projevovali se podobně jako psi zabavení v množírnách. Obrovský strach z lidí, projevy posttraumatického stresového syndromu, úlekové reakce, žádná socializace, navíc hubení, špinaví a se zdravotními problémy.
Když přijel opravář v bílé kombinéze, všichni zalezli do kouta a klepali se strachy. Podobný zážitek mám se svou bígličkou, původem taky z laboratoře. Propadla totální panice a zkoušela uprchnout, když na vycházce uviděla sousedku na zahradě, jak pracuje v rukavicích.
