Jsou to členové našich rodin, parťáci a trpěliví naslouchači. Umějí ale pomáhat i nemocným, hledat lyžaře v lavinách, identifikovat pachatele a nebezpečné látky, rozpoznat rakovinu. Jejich schopnosti využívají nejen horští záchranáři, armáda či policie, ale i různá zařízení v rámci zooterapie.
Doc. Ing. Helena Chaloupková (45), Ph.D., z České zemědělské univerzity v Praze je garantkou programu Zoorehabilitace a asistenční aktivity se zvířaty a vzájemnému vztahu lidí a zvířat se věnuje již deset let.
Je na zoorehabilitaci něco, co vás i po tolika letech pořád fascinuje? Je toho hodně, ale nejvíce asi vzájemná komunikace zvířat a dětí s vývojovou poruchou, jako je třeba autismus (projevuje se uzavřeností a narušenými sociálními a komunikačními schopnostmi, objevuje se před třetím rokem věku, pozn. red.). Jakým způsobem jsou tyto děti schopny přes zvíře začít komunikovat s okolím. V takovýchto případech se využívá zejména canisterapie, tedy terapie psem. Dítě, které odmítalo jakýkoliv fyzický kontakt a které nechtělo v žádném případě s nikým komunikovat, ani s blízkými lidmi, natož s cizími, po canisterapii komunikovat začalo. Na toto téma již bylo zpracováno i mnoho studií. Tyto děti jezdí také na speciální tábory, kde mohou být se psy v intenzivním kontaktu. A i když je samozřejmě velmi individuální, nakolik se konkrétní dítě otevře, většinou se v dětech v přítomnosti zvířete něco uvolní a sociální vztahy se výrazně zlepší. Nebo pro děti, které mají syndrom ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder, neurovývojová porucha pozornosti s hyperaktivitou, pozn. red.), a je pro ně velmi těžké udržet pozornost, je pes také obrovská motivace. Dělali jsme různá měření na jedné základní speciální škole, a když si děti mohly jít za odměnu pohladit pejska, byly schopné se lépe soustředit a ochotně spolupracovat s učitelem.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
