S teoriemi, jak se pravděpodobně pářili dinosauři, přišli už američtí tvůrci dokumentu BBC Putování s dinosaury. Mladý český paleontolog Karel Cettl na ně navázal, když s kolegy z Přírodovědecké fakulty UK přemýšleli, jak zpopularizovat vědu na letošním festivalu Rock for People. Vytvořil kresby pářících se dinosaurů vycházející z dosud známých faktů.
Z bádání nad kostrami vyčtou paleontologové mnohé
V sobotu můžete vyrazit na druhohorní safariV sobotu 21. září lze navštívit všechny fakultní sbírky a prezentace Přírodovědecké fakulty UK v Praze, tedy Chlupáčovo muzeum historie Země, Hrdličkovo muzeum člověka, Mineralogické sbírky a Druhohorní safari. |
Paleontologové odečítají svoje informace opravdu většinou jen z kostry a okolních sedimentů, přesto z nich dokážou odečíst dokonce i to nejpravděpodobnější chování zvířete, kterému patřila. "Například ze stavby kompletní kostry nohou pštrosa je jasné, že je to kostra zvířete, které rychle běhalo. Už podle poměru stehenní kosti vůči zbytku nohy," vysvětluje Karel Cettl, paleontolog z Přírodovědecké fakulty UK v Praze.
Z místa nálezu se pak podle sedimentu zjistí, že zvíře žilo třeba v přímořském prostředí nebo na pláních. Protože bylo podle kostry útlé, jen těžko lovilo jiná zvířata a kvůli obraně pravděpodobně žilo ve skupině. "Dokud se ale nenajde víc zkamenělých koster na jednom místě pohromadě, tvrdit to nelze, protože tam hraje roli víc faktorů," uvádí názorný příklad Cettl.
Co se chování týká, lze totiž najít velkou podobnost se zvířaty žijícími i v současnosti. Podle paleontologa jednoduše proto, že v přírodě existují modely chování, tedy strategie, které se příliš nemění.
Také zlomeniny, které se opakovaně najdou na kostrách určitého druhu, bývají indikátorem toho, že tato zvířata vykonávala nějakou konkrétní činnost. Geochemie a rozbory hornin zase paleontologům dovolují jít v bádání do hloubky, zjistit složení kamení nebo písku (obecně sedimentu), ve kterém se kostra našla, či složení kostí. "Ze zkamenělých obsahů žaludků, ze zubů, nebo z různých okusů kostí zase poznáme, čím se živili. Pokud najdu na kostře kost s drápanci od zubů t-rexe, je zřejmé, že toho dinosaura lovil právě on," popsal Cettl.
Konalo se dvoření či boje o samici?
Dinosauří fotogalerie |
Barevnost dinosaurů se také řídí obvyklými barevnými schématy, která příroda používá. "To znamená, že například lovci měli krycí zbarvení, aby splývali s okolím. Ale jako papoušky si je nepředstavujte. Je pravda, že například v otiscích sinosauropteryxe nalezeného v Číně se našly buňky zvané melanosomy, které by měly dokládat, že měl oranžovou barvu, ale úplně jisté to není," uvádí jednu z teorií Cettl.
Dinosauři tedy zřejmě nelákali své partnerky k páření nějakou výraznou barevností, ale tvarovou zdobností určitě. Na hlavách a trupu například měli zvláštní kostěné útvary, které se mohly zbarvovat ve chvíli, kdy se nalily krví, protože byly potažené kůží. "Samicím muselo imponovat už to, že samec utáhne na hlavě něco tak obrovského. Jestli ale mezi samci probíhaly i boje o samici, to je také jen spekulace, i když pravděpodobně ano. Podobně jako třeba mezi jeleny," vysvětlil Cettl.
Pohlavní dimorfismus byl u některých rodů dinosaurů také prokázaný, a to díky nálezům celých skupin koster zvířat zasypaných v důsledku výronu jedovatých plynů nebo kataklizmatické katastrofy, kdy bylo jasné, že jsou na jednom místě kostry samců, samic i mláďat. Díky tomu se tedy kostry daly porovnat.
Dokud se nenajde zkamenělina pářících se zvířat, je to teorie
Co se týká pozic dinosaurů během páření, tam přichází na řadu biomechanika a srovnávací anatomie. "Dokud nenajdete kostry dinosaurů zakonzervované přesně v okamžiku páření, tak nemáte stoprocentní jistotu, v jaké poloze ten úkon vykonávali. Ale pomocí nejrůznějších simulací lze celkem spolehlivě vyloučit polohy, které pro ně byly fyziognomicky nerealizovatelné," vysvětlil paleontolog.
Těžko si mohl několikatunový kolos během pohlavního aktu lehnout na záda, to už by se nezvedl. "Třeba obrovský brachiosaurus, který mohl mít až 35 tun, pravděpodobně při chůzi zvedal vždy jen jednu nohu, o tři zbývající se přitom musel opírat. Takže páření takovýchto dvou kolosů musel být extrémně náročný výkon. Představte si tělo o váze 35 škodovek," uvádí pro ilustraci Cettl.
Euoplocephalus byl příbuzný známějších ankylosaurů. Měl mohutný rigidní trup, pokrytý trny a výběžky. Lze spatřit určité analogie s želvím krunýřem, proto se při rekonstrukci vycházelo také z želvího pářicího vzoru.
Tyranosaurus, jednoznačně nejznámější masožravý dinosaurus. Rekonstrukce je inspirována americkou studií, a řada odborníků tuto pozici považuje za nejrealističtější z hlediska anatomie tyranosaura.
Styracosaurus je příbuzný známějšího triceratopse nebo protoceratopse. Jednalo se o býložravce, žil zřejmě v menších stádech podobně jako někteří kopytníci. Pozice je ve své podstatě podobná jako u dnešního skotu.
Vlastní páření tedy bylo pro tato zvířata extrémně fyzicky náročným aktem, který zcela jednoznačně nedělala pro potěšení. "Šlo jen o zachování rodu. Málokteré zvíře vnímá sex jako sociální stmelovadlo, jak je tomu u lidí nebo některých primátů. Třeba kočky u páření neřvou z vrcholného potěšení, ale kvůli bolesti, kterou pro ně páření obnáší," uvádí paleontolog na pravou míru představy, že pohlavní akt přináší zvířatům potěšení.
Od svých představ o příjemných stránkách sexu se podle paleontologa člověk prostě u zvířat musí oprostit. Ani dinosaurů se to určitě netýkalo. Žili sice sociálně, ale stmelování jejich vztahů probíhalo na jiných principech, sex pro ně byl jen úkonem nutným pro zachování rodu.
"Jen těžko se na to těšili. U několikatunových zvířat tento akt musel obnášet doslova praštění kostí. Ne nadarmo se u řady koster našly srůsty mnohačetných zlomenin na žebrech, které mohly vzniknout právě během páření. Samice u toho tedy musela neuvěřitelně trpět," uzavírá paleontolog. Navíc se některá zvířata páří opakovaně několikrát za sebou, a to i několik dní, aby příroda měla jistotu, že rod bude opravdu zachován. A to se opět mohlo týkat i dinosaurů.
