Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvSvého prvního překupníka se slonovinou, kterého se mu o pár měsíců později podařilo vlákat do pasti, potkal náhodou v místní hospodě. Získat si jeho důvěru mu pomohl jak evropský původ, tak finanční obnos, kterým disponoval. „Na naše poměry to byly běžné peníze, ale tady je to bohatství,“ říká Arthur F. Sniegon, zakladatel organizace Save-Elephants.
Zároveň dodává, že další běloch podobného vzezření už to bude mít těžší. „Tady se všechno rychle rozkřikne. I proto jsem od té doby v této oblasti Kamerunu nebyl,“ konstatuje, jak je nutné se v těchto případech chovat.
Ačkoliv dává přednost vyjednávání a při zatýkacích akcích ho překupníci považují za turistu, který je zatčen spolu s nimi, raději absolvoval speciální výcvik Armády České republiky k přežití v krizových situacích.
„Já jsem do toho spadl trochu jinak, než jsem si plánoval. Představoval jsem si tu mírumilovnější variantu ochrany slonů a až všudypřítomná možnost koupit si slonovinu mě přiměla věnovat se i této formě boje proti černému obchodu,“ vypráví. S tím, že v příštím životě by se raději než překupníkům věnoval slonům jako takovým. Nicméně těm, kdo by chtěli jít podobnou cestou jako on, rozhodně podobný speciální výcvik doporučuje, stejně jako alespoň základní znalost místních jazyků.
V Kongu pomáhá slonům v boji proti pytlákům i Hana Böhme, psovodka z Nového Boru. |
„Francouzština je základ, a pokud se vám podaří pobrat některý místní jazyk, je to velká výhoda. A často ještě větší, když o tom nedáváte svému okolí vědět,“ konstatuje. Cesta k informacím je pak výrazně snazší. Především k těm, které by vám místní v běžném rozhovoru ani neřekli.
Obezřetný je stále, i když tvrdí, že strach nemá. „Je dobré dávat si pozor a je dobré nevytrubovat úplně všem, co člověk dělá. Moji kolegové zůstávají v anonymitě, případně se drží toho vágního označení ochránce přírody. To, že jsem se já rozhodl mluvit o tom v českém prostředí a na webu, beru jako daň za to, že naše projekty chceme propagovat a potřebujeme i financovat naše terénní aktivity. Ale riziko považuji za přiměřené a za ochranu slonů mi stojí.“
Paměť jako slon není mýtus
Když mluví o slonech, tvář se mu rozzáří. „Jsou to velmi inteligentní, vznešená a společenská zvířata. Dokážou mezi sebou dokonale komunikovat a pamatují si úplně všechno. Informace si předávají z generace na generaci. I proto je chování slonů k lidem jiné v oblastech, kde se hodně pytlačí, než v místech, kde sloni podobnou zkušenost s lidmi nemají,“ říká a je evidentní, že sloni jsou pro něj srdcová záležitost.
Sloni a slonovina
(Zdroj: WWF, ČT24) |
A hned přidává čerstvý zážitek. „Nedávno jeden místní stařešina, muž chodící už jen o berlích, narazil u svého políčka na něco, co jeho vnuci nejdříve označili jako skálu. Pamětník ale věděl, že v těchto místech skála nikdy nebyla. Vzápětí se skála pohnula, otočila se a oni se dívali do tváře slona. Děti hned poslal pryč, aby utekly, sám se rychle vzdálit nedokázal. Upadl, a tak raději zůstal nehybně ležet. Slon jej očichal a začal ně nej pomalu snášet různé větvičky. Usoudil, že stařec to má za sebou, a rozhodl se ho důstojně pohřbít,“ směje se Arthur.
Aby změnil pohled místních na slony jako na škůdce, pomáhá Arthur se svými společníky pole domorodců před slony chránit. „Zrovna jsme rozjeli projekt ochrany polí před slony za pomoci afrických včel. Africké včely jsou velmi agresivní, na obranu hnízda vyletí celý roj a neomylně útočí na nejslabší místa jako jsou třeba oči. A sloni to vědí, navíc včely cítí. My kolem polí budujeme bariéru z úlů, což slony nutí najít si jinou cestu,“ vysvětluje.
A domorodci zpracovávají včelí produkty, které následně prodávají. „Med z těchto míst je naprosto ekologický, žádná chemie, čistá příroda,“ dodává ochránce slonů Arthur F. Sniegon, kterého jsme zastihli u čadského jezera Léré, kde připravuje s kolegy další ochranný projekt.
Stavba bariéry ze včelích úlů, která má za úkol udržet slony z malých políček místních rolníků, kterým ničí úrodu, a rovněž zajistit vesničanům další zdroj potravy a příjmů z medu. Projekt si klade za cíl zlepšení koexistence mezi vesničany a divokými zvířaty. (Save-Elephants, Čad, 2018)
Součástí boje proti zabíjení slonů je snaha o změnu přístupu a postoje místních lidí. Pro ně totiž sloni po dlouhá léta byli hlavně ničiteli jejich polí, často jediného zdroje obživy, který měli.
„Hodně s místními lidmi komunikujeme, vysvětlujeme a nabízíme lepší alternativy výdělku, než je pytlačení. Vždyť oni často dostanou naprosto minimální zlomek ceny z celého toho obrovského byznysu se sloními kly. Snažíme se je přivést k tomu, že se jim víc vyplatí být na druhé straně bariéry, zapojujeme je do aktivit, které jim rozšíří možnost příjmu, zapojujeme je jako naše terénní agenty a organizační pomocníky,“ pokračuje Arthur Sniegon.
V ochraně může pomáhat i trénink divokých zvířat. |
O záchraně kapustňáků západoafrických, o tom, jak moc se v Čadu změnila situace kolem slonů za posledních deset let, jak koronavirus ovlivnil tuto situaci, ale i tipech pro cestovatele, kteří chtějí vidět Afriku takovou, jaká byla – o tom všem se v Rozstřelu s ochráncem slonů a zakladatelem organizace Save-Elephants Arthurem F. Sniegonem dozvíte mnohem víc. Možná zaslechnete i vzdalující se zvuky stáda divokých krav, které proběhlo kolem zrovna během natáčení rozhovoru.
Obchod se slonovinou stále patří mezi největší na světě. Hlavními odběrateli slonoviny jsou rychle rostoucí ekonomiky asijských států, především Číny. Světový fond na ochranu přírody varuje, že podle sledovaných trendů z posledních let volně žijící sloni v Africe vymřou do dvaceti let. Třinecký rodák a zakladatel organizace Save-Elephants Arthur F. Sniegon patří mezi ty, co se snaží, aby se chmurné vyhlídky nenaplnily.
