Poletují všude kolem nás. Na šatech sličných dam, v písních, vytetovaní na ramenou, nakreslení v omalovánkách vašich dětí, v duších zamilovaných. A letos zase o trochu víc i v přírodě. Což je dobře, protože dřív tak běžný pohled na motýla se stává unikátním.
Naši nejkrásnější motýli |
„Letos motýlům pomohlo, že se nevrátily mrazíky a počasí bylo poměrně stabilní,“ říká Marek Vojtíšek, který o životě tohoto hmyzu ví opravdu hodně. Vždyť ho objektivy svých fotoaparátů loví už od přelomu tisíciletí.
Jeho galerii okřídlených krasavců můžete obdivovat na webu motyli.kolas.cz, desítku jich vybral i do naší fotogalerie. Najdete v ní nejen motýla, kterého si lidé pletou s kolibříkem, ale i exoticky vyhlížejícího tvora jménem pestrokřídlec podražcový, který nastartoval vášeň Marka Vojtíška pro focení. „Na motýlech je fajn, že vám neuletí tak rychle jako ptáci,“ říká o barevných okřídlených manekýnech nadšený fotograf.
Ze života motýla
Právě nyní je ideální sezona na venkovní pozorování, i když první motýli se po zimě obvykle objevují už ve chvíli, kdy začne být kolem 10 °C a svítí slunce. Jsou to ti, kteří přečkají zimu ve stadiu dospělce.
ŽLUŤÁSEK ŘEŠETLÁKOVÝ je šampion dlouhověkosti, dožívá se až 11 měsíců.
„První bývá žluťásek řešetlákový, to je takový mrazuvzdorný nezmar,“ líčí Vojtíšek. Někteří motýli počítají svůj život na dny, jiní na měsíce. Malé druhy modrásků neopustí mateřskou louku, ale taková babočka admirál přezimuje v Africe a migruje třeba až do Skandinávie.
Chování druhů je stejně pestré jako motivy na jejich křídlech, které nejsou jen potěšením pro lidské oko. Někteří si přejí být vidět, jiní naopak potřebují splynout s okolím a stát se pro ptactvo neviditelnými.
V tom si příroda uměla poradit. „Třeba bělásek je pro ptáky nechutný. Takže ho sežerou jednou, vyplivnou a napříště už si bílého motýla nevšímají.“ Ony vzory a pestrost tvoří „šupinky“, kterými jsou pokryté blány křídel. Pokud by na nich vrstva podobná střešní krytině nebyla, byla by průsvitná jako u vážky.
Vojtíšek přesně ví, na jakou louku se vydat za jakým druhem. Jaké použít světlo, aby nalákal ty noční. A také dobře zná problémy, které stojí za tím, že šum motýlích křídel v našem prostředí nezadržitelně utichá.
„Změnili jsme ráz krajiny, máme obrovské souvislé pásy polí, odvrátili jsme se od tradičního zemědělství,“ vypočítává. „Motýli i další hmyz potřebují remízky, členitost, různorodost a navíc je to pro každý druh specifické.“
Nekosit!
Trochu překvapivě se za pestrobarevnými elegány vydává do bývalých vojenských prostorů nebo do pozvolna zarůstajících dolů. Vděčným prostředím mohou být i motokrosařské dráhy, původní prostředí občas nejlépe zajistí buldozer.
Zleva babočka paví oko, kterou najdete všude, pestrokřídlec podražcový z jižní Moravy, dnes už vzácný modrásek černoskvrnný a bělásek ovocný.
„Samozřejmě to musí být kontrolované a řízené. Ale pokud vysazujeme jen smrkové lesy, nic tím nezískáme. To není rekultivace, protože v takhle uměle vytvořeném sterilním prostředí nikdy nevznikne původní biorytmus. A pole, to je pro ně poušť,“ vysvětluje Vojtíšek.
Na milovickou pastvinu se motýli vracejí díky koním    |
I proto se tak rád vrací na Valašsko, kde se stále najdou lidé, kteří chovají ovce a pasou je tradičním způsobem. „Ve srovnání se středními Čechami nebo Polabím představuje Valašsko absolutní motýlí ráj.“
Dobrá rada nakonec: pokud byste chtěli nalákat živé létající ozdoby na zahradu, zapomeňte na anglický trávník. Pravidelné sekání celých ploch je pro hmyz vraždou. Podle odborníků by mělo vždy zůstat aspoň dvacet procent porostu vzrostlého. A vysaďte na svoji zahradu rostliny a keře, které motýli milují.
