Za posledních dvacet let se mýval severní rozšířil na víc než sto míst po celém Česku, nejčastěji se s nimi lidé potkávají na jižní Moravě a na Šumavě. Náleží k takzvaně zavlečeným druhům – nepatří sem, ale máme je na krku. Jeho evropskou conquistu mají na svědomí Němci: už někdy kolem roku 1927 ho přivezli do Hesenska s úmyslem chovat mývaly na farmách kvůli kožešině. Vedle toho je ale i vypouštěli do volné přírody.
Ačkoliv se samice páří jenom jednou ročně a porodí průměrně tři až pět mláďat, mývalové se z Německa rychle šířili do okolních zemí a během desetiletí i k nám.
Proč ho v Česku nechceme
Protože je drzý, neodbytný a škodí. Sežere všechno, na co přijde. "Vybere jakékoliv hnízdo, které potká na zemi i na stromě," říká Petr Stýblo z Českého svazu ochránců přírody. A například mokřadní ptáci hnízdí proklatě nízko. "Vyluxuje každou žábu, když jde kolem rybníka, pustí se do škeblí, do raků."
Je jen otázkou času, kdy se začne vyskytovat i na zahrádkách. "Zjistí, že u lidí se žije lépe. Objeví popelnice a ptačí budky na stromech," varuje Stýblo.
Mýval je, stejně jako mnoho jiných zvířat, oportunista: přizpůsobuje se okolnostem a využívá jejich výhod. A tak i u nás přijde brzy na to, co ve své domovině v Severní Americe už dávno ví: že chytit si kuře v ohrádce je snazší než honit veverky nebo myši. Že přehrabat popelnici vždycky znamená najít něco k snědku. Že komín a podkroví domů jsou báječná místa pro vybudování hnízda a v zahradách i na polích lidé skvěle servírují sladkou kukuřici, jahody, jablka, víno či zeleninu. Velkým lákadlem jsou i psí nebo kočičí granule na zápražích.
Zbavit se jich nejspíš nedokážeme
Kolik mývalů v Česku přesně žije, se nedá dopočítat. I proto, že mýval je noční zvíře. Daří se mu dobře, nemá v Česku přirozené nepřátele a nekosí ho ani nemoci. Jediný způsob, jak se mývalů zbavit, je vystřílet je. Petr Stýblo je však skeptický, podle něho myslivci nejsou schopni ubránit se divočákům, kteří teď páchají největší škody, natož mývalům. "Nenechá se zastřelit, je moc chytrý," podotýká.
I podle zákona je nežádoucíMýval severní není na našem území předmětem zvláštní ochrany a v myslivecké legislativě je veden jako zavlečený, v přírodě nežádoucí druh, který lze usmrcovat. Odstřel je umožněn pouze myslivecké stráži. Není zahrnut ani v evropské ochranářské legislativě. Zdroj: Miloš Anděra: Velcí savci v ČR 2 – Šelmy |
I když mýval přes den spí někde v korunách stromů, myslivci zastřelili podle slov Martina Žižky, vrchního ředitele sekce lesního hospodářství Ministerstva zemědělství v období od 1. 4. 2009 do 31. 3. 2010 celkem 154 mývalů. Údaje za minulý rok ještě nejsou k dispozici, právě se shromažďují a sčítají.
"Nezbude, než se s ním smířit," domnívá se Petr Stýblo. "Dopadne to jako s norkem: všem vadí, ale už ovládl všechny biotopy ve středních Čechách. Nedá se s tím nic dělat. Náklady na jejich vymýcení z našeho prostředí by byly příliš vysoké."
Škoda, protože možná by ještě byl čas tohoto cizince zastavit. "Mýval severní je u nás v počáteční fázi populační expanze," říká odborník ze Zoologického oddělení Národního muzea v Praze Miloš Anděra.
Mýval klame tělem
Na první pohled je roztomilý: podsaditý, 23 až 30 centimetrů vysoký, 40 až 60 dlouhý, se čtvrtmetrovým huňatým ocasem zdobeným obvykle pěti nebo šesti tmavými kroužky.
Na předních tlapách má neuvěřitelně dlouhé, obratné a mimořádně citlivé prsty s miliony smyslových buněk pod každým z nich. Jeho mozek se vyvinul tak, aby vyhodnocoval dotekové podněty přenášené z prstů. To například vysvětluje, proč mývalové (třeba v zoo) vypadají jakoby "mimo": nezískávají důležité informace očima jako člověk, ale hmatem.
Druhým životně důležitým smyslem je pochopitelně čich. Chtěli jsme mývala vyzkoušet a zahrabali jsme do země vajíčko. Našel ho hbitě a bez problémů.
Černá maska přes obličej s kruhy kolem očí vypadá jako maškarní škraboška a přispívá k tomu, že se lidé nad mývalem rozplývají. Podat prst však znamená dočkat se sežrání celé ruky. Mýval je dotěrný a neodbytný. Jednou mu hodíte pamlsek a už se ho nezbavíte. Stále se vrací na místo, kde lehce našel nebo dostal něco k jídlu a dokáže svůj příděl tvrdě vymáhat. Dostane-li se do domu, udělá z něho při hledání jídla kůlničku na dříví.
"Na území Česka byl viděn v zalesněných horských oblastech i v kulturní krajině nížin a pahorkatin," říká Anděra. "Pohybuje se v okolí rybníků, například v rákosinách, na březích řek, potoků, zatopených štěrkoven apod. Chytli ho už i na půdě rodinného domu."
Američané dobře vědí, co je zač
I v jejich domovině mají mývalů plné zuby, stávají se problematickým a nežádoucím zvířetem nejen ve městech. Američtí farmáři je už počátkem 20. století málem vystříleli k vyhynutí. Nemohli se smířit s tím, jak jim devastovali úrodu: mývalové párkrát kousnou do kukuřice a jdou na jinou. Tímhle systémem rychle zničí celé pole.
Je to gaunerS mývalem jsem se potkala tváří v tvář několikrát. Třeba v městském parku ve Vancouveru mi chtěl ukrást svačinu. Zahnala jsem ho. V kempu na jihozápadní Floridě mi sežral večeři – a vůbec mu nevadilo, že to bylo dost pálivé chilli. A v Texasu to vypadalo, že si pro slupku od salámu sáhne až do ohně. Že jsme tam seděli také? To mu vůbec nevadilo. |
Lidé ve městech se s nimi mohou jakž takž vypořádat jedině když dodržují určitá pravidla: žádné igelitky s odpadky přes noc na zápraží, žádné otevřené zdroje vody, zrušit všechny potenciální úkryty, pevně zavřít popelnice a zajistit je proti převrácení, žádné stromy těsně u domu a větve zasahující nad střechu, kryt na komínu, pořádně zavřít dveře, dvířka i okenice.
Navzdory tomu, že mýval je vůči lidským obydlím destrukční element, najdou se pošetilci, kteří chtějí, aby bydlel na jejich dvorku. Nebo dokonce touží mít mývala jako domácího mazlíčka. Jenomže s rozšířením mývalů ve městě se pojí nemoci.
Epidemioložka Laura Hungerfordová z Veterinárního vzdělávacího centra při univerzitě v Nebrasce upozorňuje na výzkum, který se uskutečnil v roce 2001 ve městech a zalesněných chráněných oblastech a parcích v Illinois: u poloviny mývalů odhalil leptospirózu, která se přenáší na lidi i na psy. Velké procento mývalů bylo infikovaných také psinkou. Přenášejí i škrkavky a vzteklinu. Mývalí vzteklina je extrémně nakažlivá, šíří se velice rychle a ve městech ohrožuje psy.
Tak takovýto dáreček se nám tu množí. "Další šíření mývala a vznik trvalé populace není v našich podmínkách žádoucí," říká jednoznačně Miloš Anděra. "Mimo jiné i pro nevyjasněné mezidruhové vztahy a možné dopady na původní faunu – ohrožení hnízdišť vodních a mokřadních ptáků, populaci původních druhů raků a podobně."
Účinnou regulaci mývalů podle Anděry znemožňuje nedořešené postavení druhu v myslivecké legislativě, podle které je k jeho lovu oprávněna pouze myslivecká stráž..
