Ač doma nemají ideální podmínky pro trénink a vesměs jsou to amatérští sportovci, pro které je mushing prostě koníček a srdeční záležitost, čeští závodníci se mezi matadory ze severských zemí rozhodně neztratí – jak už mnohokrát dokázali. Ani letos se nezalekli zkušené zahraniční konkurence ani dvacetistupňových mrazů a domů se nevrátili bez medailí, i když bramborových bylo požehnaně. Jinak dvě zlaté, jedna stříbrná a třikrát cinkl bronz. Vyzpovídali jsme tři z medailistů a rozhodně je k čemu gratulovat, bezpochyby si to všichni pořádně užili.
České medaile:
|
V čem bylo podle manažerky českého týmu Aleny Zbožínkové letošní světové mistrovství výjimečné? „Ve srovnání s předchozími šampionáty byl obrovský rozdíl v prostředí, protože když to porovnám – například se třemi posledními šampionáty ve Švédsku a Norsku – většinou byly závody mírně mimo civilizaci. Tady jsme byli těsně vedle centra Rørosu, což je město krásné samo o sobě a užívali jsme si to. Bude to znít legračně, ale pro nás byla úžasná ta dostupnost života ve městě, třeba i možnost nákupu potravin nebo procházky spojené s večeří. Když jste pak někde na větrné hůrce, tak je to strašný rozdíl. Také se stává, že sprchy jsou umístěné v běžkařských areálech, ne úplně blízko místu, kde my býváme v obytných autech a se svými psy. Tady jsme vlastně všechno měli dostupné úplně v minutové docházkové vzdálenosti, což byl pro nás luxus.“
Češi na Mistrovství světa IFSS 2025 v Norsku |
Zlato za běžky s jedním psem
Kryštof Spilka přivezl zlatou medaili za závod na běžkách ve spřežení s jedním psem. S mladým, ani ne tříletým, hnědým a výrazně dlouhonohým Sonnym. K němu vztahuje veškeré zásluhy za získání společného titulu mistrů světa. „On vlastně od prvních závodů začal prokazovat takovou výkonnost, že jsme vyhráli každý závod, na který jsme jeli. To mě motivovalo a zkoušel jsem se připravit líp a líp,“ vysvětluje musher, kterému s tréninky pomáhá ještě druhý rodinný pes, senior ve výslužbě jménem Ripley. I on má na zlaté medaili své zásluhy.
Musher Kryštof Spilka s ani ne tříletým Sonnym. Letošní mistři světa ve skijöringu.
Podobně jako manželka, která prý měla šťastnou ruku při výběru štěněte. „Byl to vrh z takzvaného opakovaného krytí, takže jsem věděl, že ti psi z předchozího vrhu úplně stejných rodičů byli opravdu rychlí, výjimeční a dosahovali výborných výsledků. A já mám vždycky doma jednoho psího seniora a jednoho mladého psa, takže nemám moc možností se splést,“ vysvětluje s úsměvem, proč se rozhodl zkusit opravdu dobrý vrh s velkými předpoklady. Nicméně jedno konkrétní štěně z těch roztomilých uzlíčků stejně vybíráte pocitem. A Sonny byl evidentně šťastná volba.
„Pro mě to byl sen, abych v Norsku, což je Mekka lyžařů, porazil norské soupeře. Neporazil jsem je díky sobě, ale díky tomu, že ten pes je prostě výjimečný, nadprůměrný,“ popisuje s tím, že mají zlato i z podzimních závodů s koloběžkou a kolem. A dodává, že když už se vám jednou podaří natrefit na tak nadané zvíře, tak je prostě povinnost tomu dát všechno.
„Tohle čerstvé zimní zlato mistrů světa si cením nejvíc, protože bylo nejmíň pravděpodobné, že se tuhle medaili podaří vyhrát,“ říká musher, podle něhož letos byla i u nás – na české podmínky – na trénink docela příznivá zima. „Bydlím v Hradci Králové a v Orlických horách je hřeben, který se táhne příjemných pár kilometrů a byl celou dobu pod sněhem. Mám to hodinu, takže jsem tam obden se psy jezdil. Věděl jsem, že k úspěchu vede jedině to, že budeme opravdu oba dva na sněhu – já budu co nejvíc lyžovat a pes co nejvíc trénovat. Věnoval jsem tomu opravdu hodně času, musel jsem na čas omezit všechno ostatní, na profesních projektech jsem pracoval po nocích, pokud to pro únavu vůbec šlo… Ale chtěl jsem to zkusit dokázat. A povedlo se.“
Stříbrná jízda se čtyřspřežím
Konkrétně se čtyřspřežím s hromadným startem, což je velmi specifická disciplína. Tu se svými psy skvěle zajel Michal Ženíšek a stal se vícemistrem světa. Hromadný start, hovorově „masák“, je přitom náročný v mnoha ohledech. Psi musí ustát tlak řady dalších spřežení ve své blízkosti, což je náročné i pro jezdce – ten musí vyhodnotit, kdy je správný okamžik protlačit se dopředu a kdy by byl takový krok kontraproduktivní a je naopak potřeba držet se zpátky a čekat na příležitost. I malá chyba ve strategii může být pro umístění fatální. I za tou nejlépe vyhodnocenou taktikou musí stát i špetka štěstí, což potvrzuje krásu a nevyzpytatelnost této disciplíny.
To potvrzuje i Michal Ženíšek, koneckonců na část jeho stříbrné jízdy z hromadného startu se můžete podívat na videu. „Já jsem si to neskutečně užil. Nádherná trať, okolo sebe máte přátele – protože ve startovním poli se všichni známe. Závod probíhal v podstatě tak, jak jsem si ho představoval. Podařil se start, abychom získali rozumnou pozici. Dále jsme se vyhnuli všem kolapsům, které mnohdy bývají součástí závodu, a postupně jsme se prodírali dopředu,“ nabízí svůj pohled jezdec, který startoval z pozice ve druhé řadě ze tří. Tento post určoval výsledek z předchozího závodu, kategorie s intervalovým startem.
Pes pro mushingNa mushing se používají účeloví kříženci, přesně šlechtění – do chovu se vybírají jedinci, kteří mají vlohy pro to, co je potřeba. „Hodně se to různí podle disciplíny, pro kterou je používáte, nejsou to čistokrevná plemena. Je velký rozdíl, jestli jezdíte sprintové vzdálenosti, střední nebo longové. Nicméně nejčastěji užívané typy psů nejde od sebe úplně striktně oddělit, protože vás vlastně vždycky spíš zajímá podíl krve některého z těch originálních plemen. Takže pokud jde o typy na vyšších nohách, s hlubokými hrudníky a dlouhýma ušima – pro kratší tratě – tam se hodně prosazují „greysteři“ a je tam vyšší procento podílu krve chrtů. Jsou také linie, kde je výrazný podíl německého ohaře – tam je mohutnost a hodně síly,“ vysvětluje musherka Alena Zbožínková. A pokud jde o delší vzdálenosti? „Pro ty je žádoucí, aby měl pes v krvi směs nějakého vytrvalce, takže se naopak dostáváte spíš k aljašským huskym. Neplést se sibiřským huskym, protože pro ty existuje samostatná otevřená třída pro čistokrevná plemena.“ |
Jak se českému týmu podařilo posunout o osm míst dopředu na medailovou pozici? „Psi musí být odhodlaní a soustředit se na běh, nenechat se rozhodit děním okolo, a musí chtít všechny předběhnout,“ vysvětluje musher. „Oni vybírají, kudy se protlačí dopředu. Samozřejmě je v tom můžete nějak podpořit nebo zkorigovat podle toho, co vidíte ze saní – dát povel doleva, doprava – kde si myslíte, že to zrovna půjde projet,“ popisuje Ženíšek možnosti jezdce.
A jak podpořit psy, aby se jim opravdu chtělo běžet? „Chuť závodit mají v krvi. A je podle mě potřeba být při takto emotivním závodu v naprostém klidu. Stejně jako je vhodné trénovat hromadně a zkoušet si předjíždění na blízký kontakt, aby psi byli zvyklí na různé situace,“ vysvětluje Ženíšek. A dodává: „Jen pro představu – všechny tyto dovednosti pak musí psi zvládnout skloubit během závodu, který se na MS jel průměrnou rychlostí 34 km/hod. Trať byla tvrdá a rychlá. Na to v České republice nemáme moc šanci natrénovat, což nás neomlouvá.“
Navíc tam není moc prostoru na chyby. „Startovní pole bývá velmi vyrovnané. Dalo by se říct, že člověk čeká na chybu ostatních, sám ji ale udělat nesmí. Ne vždy se tak stane, nám se to letos naštěstí podařilo,“ hodnotí závodník, který si zapsal již třetí titul na mezinárodním šampionátu v kategorii s oficiálním názvem SP4 mass start. Je přesvědčen, že se mu v ní daří hlavně proto, že ji prostě bere jako jízdu s přáteli. „Že se jede o titul mistra světa, mě rozhodně nijak nestresuje. Protože jestli ho mít budu, nebo nebudu, nic nezmění, zeměkoule se nezačne točit na druhou stranu. Jasně, je to hezké, ale upřímně – já mám mnohem větší zážitek z jízdy samotné než z faktu, že se mi doma houpe stříbrná medaile,“ uzavírá Ženíšek.
Trénink na sníh je u nás náročný
Musheři rozhodně nejsou z cukru a jakkoli je to náročný sport – včetně přípravy na světové klání, protože ideální podmínky tu prostě nejsou – všechno jsou to amatéři mající civilní zaměstnání. „Trénujeme psy před prací, po práci a na šampionáty si bereme dovolenou,“ popisuje Alena Zbožínková. Mushing sice není populární olympijský sport, nicméně psí spřežení (tedy mushing) je oficiální sportovní odvětví, zavedené v Rejstříku sportů Národní sportovní agentury, od níž Česká asociace sleddog sportů (ČASS) získává dotace na provoz.
Jak se psi na MS krmí?„V průběhu mistrovství je velmi důležité psa pravidelně napájet. Ale protože voda pro něj není tak chutná, dělají se jim různé vývary nebo kombinace s masem nebo zalité granule – záleží na fázi závodu,“ popisuje musherka Marie Ševelová. Před závodem se psi jen napájí, po závodě potřebují doplnit energii plnohodnotnou stravou. Teploty se během šampionátu pohybovaly v noci kolem -20°C, ve dne kolem -10°C, což byla výzva pro lidi i pro psy. Obytná auta, která musheři používají, naštěstí dopřávají dvounožcům i čtyřnožcům dostatečný komfort. „Někdy se mají psi dokonce líp než lidé – používají se zateplené boxy, sláma, deky, oblečky,“ konstatuje závodnice. A botičky, které vidíte na některých fotkách? „Přemrzlý, ne úplně čerstvý sníh či ostré úlomky ledu dokážou psům během chvilky zničit tapky, a v tu chvíli se používají botičky. Případně ve chvíli, kdy má pejsek nějaké zranění,“ vysvětluje musherka, že to má své opodstatnění. |
„Teď se snad po letech znovu dočkáme mírného průlomu, podařilo se nám zažádat i o dotaci pro reprezentaci, kterou lze využít mimo jiné na reprezentační stejnokroje či výjezd. Což je moc fajn, protože zvláště zimní reprezentační výjezd – na rozdíl od „dryland“ závodů, které se konají na podzim – je opravdu vysoce náročná záležitost. U našich sousedů už se zimní šampionáty nekonají, takže jde většinou o skandinávské země nebo Finsko, kam už je jen cesta jako taková hodně nákladná,“ konstatuje Alena Zbožínková, která to sama moc dobře zná. „Uděláme všechno pro to, aby naši sportovci měli nárok na podporu reprezentace dosáhnout,“ dodává. Výsledek z Norska totiž považuje za úžasný už vzhledem k našlapané konkurenci – čtvrtá místa do určité míry zamrzí, přesto dokládají špičkovou úroveň českých musherů. Výkonnost těch nejlepších je i v tomto sportovním odvětví nesmírně vyrovnaná. Češi měli dokonce své zástupce i na souběžně probíhajícím světoznámém longovém závodě Femundløpet – Miloslava Mikoláška (trasa 650 km) a Romana Habáska (trasa 450 km).
„Příprava na zimní závody je těžko srovnatelná s „dryland“ sezonou – tedy sezonou „na suchu“. Ne každý bydlí na horách, takže už jenom výjezd za tréninkem může znamenat i 2,5 hodiny cestovat, odtrénovat pozdě večer, brzy ráno, přejet domů, vyložit auto a jet rovnou do práce,“ popisuje musherka. Hodně specifická může být i aklimatizace psů během samotného zimního mistrovství. „V jeden závodní den se teploty pohybovaly okolo -18,3 °C, na to se u nás lze jen těžko připravit. Troufám si tvrdit, že na to český pes v rámci závodního dne není úplně zvyklý. Na druhou stranu i tak máme českého mistra světa,“ konstatuje.
A dodává, že pes je prostě živý tvor, v tom je krása i možný kámen úrazu mushing sportů. „Vy si umíte trošičku i tu hlavu nějakým způsobem nastavit, ale u psů může nastat sto a jedna proměnná. Jedna naše reprezentantka například měla startovat v závodu se psem a fenou – ale protože fena z toho týmu hárala, nebyl samec schopen odjet ani trénink. Což vám hodně ovlivní výkonnost. Moc vám nepomůže, že poté, co vaše třída v šampionátu skončí, je váš pes najednou připraven jít do plných,“ uvádí příklad musherka, která sama závodí ve třídě „sáně se dvěma psy“. Musher musí být připraven počítat se vším.
Alena Zbožínková z Norska odjížděla velmi spokojená, a to i díky skvěle připraveným tratím a solidně zvládnuté organizaci. „Mně osobně se nedařilo moc často trénovat na sněhu, takže jsem si připravovala psy u koloběžky v kombinaci s dalšími způsoby tréninku, jako je například hydroterapie – kdy pejsci chodili ve vaně s vysokou hladinou vody a do kopce. Protože jsme se s fyzioterapeutkou snažily simulovat odpor, který vůči těm psům mají sáně. A kromě rychlosti je prostě potřeba trénovat i sílu,“ popisuje další možnou podobu tréninku.
„Jestli při závodech někdo udělal chybu, byla jsem to já, pejskům nic nemůžu vyčítat. A úplně nejvíc jsem spokojená s výsledkem z takzvané béčkové štafety, kde se nám i s drobnou chybou podařilo zajet třetí nejrychlejší čas,“ uzavírá svou účast na šampionátu Alena Zbožínková, podle níž je štafeta velmi náročná, protože každý článek toho řetězce musí fungovat. A současně tam hraje velkou roli, že společně bojujete za tým. „To je přidaná hodnota, nejedete jen za sebe, je tam nějaký tlak a jsou tam nervy, ale umí vás to i krásně posunout dopředu,“ říká k závodu, v němž nejprve startuje běžkař s jedním psem, pak sáně se čtyřmi psy a finišují sáně se dvěma psy.
To byl případ Marie Ševelové, která uzavírala úspěšnou českou áčkovou štafetu, v součtu dlouhou 20 kilometrů – ta pro Česko zajela skvělý a cenný bronz. „Štafeta mi byla předána na druhém místě, ale musela jsem zastavit, protože se mi zamotalo spřežení, takže jsme bohužel přišli o pár sekund. Naštěstí jsme dojeli na medailovém místě,“ říká skromně šťastná bronzová medailistka, pro kterou to bylo čtvrté mistrovství na sněhu.
Stejně jako řada dalších českých musherů, i ona by ještě ráda za pár týdnů jela na poslední závody této musherské sezony – která pro ni začala loni v září závody s koloběžkami a koly na suchu – do rakouských Alp. Tak ať se českým reprezentantům, dvounohým i čtyřnohým – opět daří.
Češi na Mistrovství světa IFSS 2025 v Norsku |
