Lidem pečení holubi do pusy nelétají, ale mravkolvi si to uměli zařídit mnohem lépe. Těm skutečně padají přímo do úst nejen pěkně vypasení mravenci. Má to ale jeden háček – mravkolvi žádná ústa vlastně nemají.
Spousta lidí zná mravkolva Ťutínka z kreslených příběhů Ferdy Mravence, ale ve skutečnosti ho v přírodě zahlédnou jen stěží. Týká se to zejména dospělých jedinců. Mají podobnou stavbu těla jako šídla a jejich dva páry blanitých křídel mají rozpětí asi sedm centimetrů. Nejvíce aktivní jsou za soumraku, kdy loví poletující hmyz, nejčastěji menší můry. Přes den sedí ukrytí v houští a možná vzpomínají na dobu, kdy byli larvami a nemuseli se za každým soustem tak pachtit.
Mravkolev, nenápadný nelítostný zabiják |
Právě jeho dravé larvy, které v sypkém terénu vytvářejí malé trychtýřky o průměru až pěti centimetrů, mohou za pomyslnou slávu mravkolva. Larvy mravkolva se ukryjí na dně tohoto umně zkonstruovaného pískového trychtýře, a pak už jen čekají, až do pasti něco spadne. Jak pak vypadá takový boj o kořist – a boj oběti o holý život – se podívejte na úvodním videu z televizního dokumentu Prima ZOOM Život na pláži.
Většinou se obětí stává činorodý mravenec. Jamky bývají na slunných místech, často pod keři či skalními převisy, které je chrání před deštěm. Kdo například navštívil některé ze skalních měst v Českém ráji, dost možná si jich všiml.
Mravenci mohou být pomocníky, ale i obávanými bojovníky |
Pasti mravkolva fascinují vědce už několik století, ale až nedávno se na ně podívali s pomocí moderní techniky. Vytvořili počítačový model, který ukázal, jak je možné, že se larvám jejich past při kopání nesesype.
Co ještě nevíte...
|
Z modelu vyplynulo, že jejich konstrukční technika je mnohem propracovanější, než si biologové mysleli. Larvy totiž s citem umisťují doslova každé zrníčko písku podle jeho tvaru a hmotnosti, a přesně vědí, kam ho položit. Cílem je, aby past byla na první pohled stabilní, ale při sebemenším pohybu se začala samovolně hroutit.
Nejdrobnější zrníčka kladou larvy na samotný okraj jámy, aby kořist snáze ztratila pevnou půdu pod nohama a ocitla se na šikmé ploše, z níž není návratu. Jakmile se stabilita jámy naruší, spustí se písečná lavina, která jednak kořist zachytí a jednak upozorní klimbajícího mravkolva na dně.
Samci kudlanky či vose stavitelce tváří v tvář. Na to se někdy čeká i roky |
Čím usilovněji se budoucí sousto snaží uniknout, tím víc se do písku zahrabává. A když se přece jen najde nějaký mravenčí Superman, který by z pasti mohl utéct, nasadí mravkolev další zbraň – začne jej z trychtýře bombardovat zrníčky písku. A má skutečně dobrou mušku. Stačí několik dobře mířených zásahů, kořist ztratí stabilitu a začne se propadat zpět.
Larva mravkolva je klasickým příkladem tvora s mimotělním trávením. Její kusadla jsou štíhlá a dlouhá, ústní otvor je však nefunkční. Potravu přijímá jen v tekuté podobě úzkým kanálkem. Aby se potrava změnila na tekutou, mravkolev vstříkne do oběti velké množství slin, které obsahují pestrou směs enzymů. Orgány kořisti se během krátké doby změní v tekutinu, kterou larva vysaje. Nepoživatelný chitinový krunýř pak odhodí.
Larva v zemi obvykle dvakrát přezimuje. Pak kolem sebe vytvoří asi dvoucentimetrový kokon, z něhož se další rok v létě vylíhne dospělý jedinec. Ten má jediný úkol – rozmnožit se. Samička láká samečky pomocí feromonů a po kopulaci naklade do suché půdy drobná vajíčka, z nichž se vylíhne další generace písečných zabijáků.
Co uvidím, to dohoním a sežeru. Jmenuji se svižník zvrhlý |
Mravenci fungují jako počítačový čip. Vědí přesně, co mají dělat, říká biolog |
