Lesem pochoduje armáda. Ráz na ráz, bez zastavení a bez slitování. Dva tisíce vojáků jdou v dlouhé řadě za svým cílem. Rozkaz je jasný: Vyplundrovat cizí sídlo a přivléct tolik otroků, kolik jen unesou. Ne, toto není scéna z Afriky někdy před třemi stovkami let. Takové věci se dějí v jednadvacátém století a přímo nám pod nosem.
Když neseženou dostatek otroků, přepnou do módu „slušně vychovaných“ mravenců. Má to ale podmínku.
Tito vojáci jsou ke svému úkolu vybavení mnohem lépe než žoldáci z afrických otrokářských výprav. Jejich chitinové brnění je lehké a pevné, sevření strašných kusadel smrtící.
Otrokářští mravenci se vyvinuli tak, aby se jim ostatní druhy mravenců pokud možno nemohli ubránit. Jejich nájezd na sousední mraveniště tak končí buď panickým útěkem jeho obyvatel, nebo krveprolitím a prohranou bitvou na straně domácích.
Vítězové berou všechny mravenčí kukly, které najdou, a peláší s nimi do svého mraveniště. A v tom je právě ten trik. Když se mravenec z kukly vylíhne, první, co si vštípí do paměti, je pach rodného hnízda. Za ně pak bude pracovat i bojovat do úmoru.
Vyklubaní otroci vůbec netuší, že jsou vlastně v zajetí. Dobrovolně proto své pány krmí, čistí, staví jim domov či vychovávají jejich potomky. Bez odmlouvání a bez vzpomínek na původní domov.
Vražedný marš
Otrokářská výprava mravenců není žádný chaotický pirátský nájezd. Má svá pevná pravidla stejně jako bitvy lidských armád. Z mraveniště nejprve vyrážejí osamělí zvědové, kteří mají za úkol najít sídlo budoucích otroků.
Pak se vracejí a cestu značí svým feromonem. Doma zalarmují armádu, jež pochoduje v jejich pachových stopách.
Mravenci fungují jako počítačový čip. Vědí přesně, co mají dělat, říká biolog |
Řeka mravenčích vojáků může být dlouhá přes deset metrů a na jeden zátah dokáže ukořistit skoro patnáct tisíc kukel, protože se vojáci vydávají rabovat opakovaně. Začátek útoku připomíná zteč středověkého hradu.
První přicházejí na řadu „beranidla“ – tedy vojáci, kteří navzdory odporu místních vyhrabávají do mraveniště velký vchod, aby mohla začít masová invaze. Následný útok pěchoty a boje uvnitř hradu bývají často krátké a zdrcující.
Prokletí pánů
Otrocké rebelie v lidských dějinách jsou někdy přímo legendární. Své o tom věděli Spartakus i vůdce povstání v Louisianě Charles Deslonde. Na francouzském ostrově Réunion jsou tamní tři sopečná údolí dodnes pojmenovaná podle uprchlých otroků, kteří se v nich skrývali – Cilaos, Salazie a Mafate.
V mravenčím světě, kde funguje pachové vtištění příslušnosti ke kolonii, by se mohlo zdát, že pro podobné revolty není místo. Pravdou je však naprostý opak. Zotročené mravenčí dělnice se někdy doslova vrhají na larvy otrokářů a trhají je na kusy.
Zase dopravní zácpa? Mravenci a ptáci vědí, jak na to, pracují pro celek |
Mohou však zvolit i „mírnější“ formu partyzánského boje. V takovém případě vyhazují larvy z hnízdních komůrek nebo je nekrmí. Výsledek je však stejný – potomstvo otrokářů hyne. Někdy tak otroci zlikvidují dvě třetiny následující generace svých pánů. Sami sice ze svého boje netěží, oslabují však otrokářskou armádu z hlediska budoucích nájezdů na své příbuzné.
Otrokářský život se navíc může pro mravence stát smrtící pastí. Když nemůžou loupeživí mravenci, kteří běžně žijí i u nás, sehnat dostatek otroků, nic vážného se neděje.
Prostě se přepnou do módu „slušně vychovaných“ mravenců. Sami začnou shánět potravu, čistit mraveniště a krmit mladé. Jiné druhy otrokářů však mají smůlu. Jejich přerostlá bojová kusadla se k běžným úkolům zkrátka nehodí. Pokud tedy tito nájezdníci nemají otroky, umírají hlady. Těžko tedy říct, kdo je na tom ve finále hůř – zda pán nebo otrok.
Jako když se podíváte mimozemšťanovi do očí. Umožní to makrosnímky hmyzu |
Osminohý zombie otrok
Kdo někdy četl příběhy Ferdy Mravence nebo viděl večerníček Včelí medvídci, dobře ví, že pavouk je pro hmyzí kořist učiněnou noční můrou. Občas se však role můžou jako mávnutím kouzelného proutku prohodit – a pro osminohého predátora to má strašlivé následky.
Křižák pak jako smyslů zbavený tká pavučinu, která je mnohonásobně silnější než jeho běžná síť. Nedělá to však o své vůli. Nutí ho k tomu otrokář, který si v ničem nezadá s vetřelcem ze známého sci-fi filmu.
Larva parazitické vosičky druhu Reclinervellus nielseni, která se vylíhla z vajíčka přilepeného k tělu pavouka, na něm sedí pevně jako žokej na koni. Nemá však žádné třmeny ani uzdu. Nepotřebuje je.
Zvířecí doktoři bez diplomu. Jak se léčí hmyz, ptáci i opice |
Svého otroka ovládá chemicky. Do těla mu vstřikuje látku podobnou pavoučímu svlékacímu hormonu, která způsobuje, že křižák přesně podle jejího rozkazu tká zvláštní síť. Vlastně z něj tím udělá pochodující mrtvolu nebo nemrtvou zombie. Říkejte si tomu, jak chcete...
Když je síť hotová a otrok bezcenný, vosí larva s ním nemilosrdně skoncuje. Donutí ho dolézt do středu pavučiny, kde ho zaživa sežere. Pak se sama zakuklí v pavoučím výtvoru.
