Situace, která se děje dnes a denně a nejen v Praze. Je období mláďat a tedy i jejich vylétávání z hnízda a postupného osamostatňování se.
Fotograf Vít Lukáš se v dané situaci pustil do vysvětlování, že stačí mládě chvíli pozorovat, zda je v pořádku. Pokud není zraněné, pomoc nepotřebuje, maximálně odnést z cesty, například ze silnice, v tomto případě lidský pach nevadí. Nicméně ideální je nezasahovat vůbec.
Přežití ptáčat je pro rodiče každodenní boj |
Mládě každou chvíli kousek popolétlo a volalo rodiče, a jeden z nich se opravdu po chvíli objevil, aby svého osamostatňujícího se potomka nakrmil. „Ptáčatům, která vylétnou z hnízda, totiž trvá i několik dní, než se naučí pořádně létat a samostatně si najít potravu,“ vysvětluje fotograf.
Malou modřinku přiletěl nakrmit táta přímo na chodník a nijak jim nepřekáželo, že kolem chodí lidé. Vykulené mládě se schovávalo pod kočárkem paní s dítětem, která se na místě také na chvíli zastavila, a vzápětí jej přiletěla nakrmit matka. Poté odskákalo do trávy, kde se schovalo.
Malá sýkora modřinka. Zdánlivě opuštěná a potřebující pomoc. Opak je pravdou.
„Riziko, že přijde takové mládě k úhoně, je samozřejmě vysoké. Velké procento mláďat zpěvných ptáků má smůlu, že se potká s predátory nebo ho srazí auto. Přesto je důležité nezasahovat. Odchytem a vytržením z jeho přirozeného prostředí byste ho připravili o přirozený vývoj s rodiči, kteří ho na samostatný život jednoznačně připraví nejlépe. Učí ho létat, hledat potravu, vyhýbat se nebezpečí,“ vysvětluje fotograf a zkušený přírodovědec.
Pokud jde o několikadenní mláďata vypadlá z hnízda, je pomoc na místě. Jako v případě kalousů ušatých, kteří byli za čas zase vypuštěni.
22. září 2015 |
Bez znalostí o přírodě ji dobře nenafotíte
Vít Lukáš si z letošního ročníku prestižní fotografické soutěže Czech Nature Photo odnesl kromě dalších ocenění první místo v kategorii Nejkrásnější fotografie české přírody, loni byl její absolutním vítězem, když nadchla jeho fotografie s pulci. Zájemce o fotografování na svých kurzech učí, že i fotografií lze vzdělávat veřejnost a účinně pomáhat přírodu chránit.
Pulci focení naslepo vyhráli soutěž Czech Nature Photo |
A co musíte vědět třeba o žlunách, abyste se vůbec mohli pokusit nafotit podobné snímky jako v naší fotogalerii? „Žluna zelená začíná chystat hnízdo v dutině stromu v březnu, v dubnu až červnu snáší 2 až 8 vajíček. Zhruba dva týdny je zahřívá, přičemž se rodiče přes den střídají, a zhruba za další tři týdny už vylétají mláďata, která jsou v prvních dnech – a uvádí se, že až dva týdny – ještě krmena rodiči v okolí hnízda,“ vysvětluje přírodovědec a fotograf.
Krmení mláděte strakapouda velkého, čtyři dny po jeho vylétnutí z hnízda.
Dokládá to i jeho fotka strakapoudů, na níž samice krmí mládě, které z hnízda vylétlo už čtyři dny předtím. „Mláďata trénují létání a od rodičů se učí, kde a jak hledat potravu. Pak se osamostatní. Rodiče většinou zůstávají ve svém teritoriu, mláďata letí osídlit teritoria nová,“ popisuje Lukáš přirozený koloběh.
Nejkrásnější fotografií přírody se stal snímek s medvědicí bránící mladé |
Na podobné focení je podle něj ideální vyrazit velmi brzy ráno a pozdě večer za tzv. zlaté hodinky, když je měkké světlo. „Z hlediska pořizování videa je v Praze ideální vyrazit ještě za tmy a chytit první světlo, kdy ještě není tolik hluku – i když i tak na úvodním videu uslyšíte pražský ruch,“ konstatuje fotograf, který se přes sezonu moc nevyspí. Teď na jaře prý obvykle vstává mezi 2. a 3. hodinou ranní, aby byl vždy včas na daném místě. A často končí až za tmy.
Dobrý úmysl může způsobit i smrt
Mláďata spokojeně čekající na návrat své matky, opravdu mohou vypadat opuštěně. Záchranné stanice Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) v tomto období řeší denně stovky takových případů, což se opakuje rok co rok. Jejich cílem je ovšem především pomoc raněným zvířatům z volné přírody a po uzdravení jejich znovuzačlenění zpět do jejich přirozeného prostředí.
Jak se vrací do přírody veverky vypadlé z hnízda.
28. června 2016 |
Poznat divoké zvíře, které potřebuje pomoc, pochopitelně není vždy jednoduché. Je ale potřeba si uvědomit, že nepatřičným zásahem lze svou nevědomostí způsobit víc škody než užitku. „To, že se zvíře dostane do péče člověka, neznamená vždy, že je v bezpečí. Například srnčata jsou velmi náchylná na stravu a často se ani v péči odborníků jejich záchrana nepodaří. Péče o malé zajíčky je ještě komplikovanější,“ vysvětluje Petr Stýblo z ČSOP.
Malého zajíčka nechte být. Není opuštěný, mámu má nedaleko |
Záchranné stanice letos přijaly už 6 tisíc zvířat. „Z nich se ve více než tisíci případech jednalo o mláďata. Většina mláďat bývá odchycena zbytečně a mnoho z nich takový zásah nepřežije,“ konstatuje Stýblo. Pokud tedy máte potřebu opravdu nezištně naší přírodě pomáhat, přispějte třeba na provoz záchranným stanicím, jejichž seznam najdete na webu Zvíře v nouzi.
