VIDEO: Prase není pes, nic vám neodpustí, připouštějí prasomilové

  • 23
Většina z nich si pořídila roztomilé selátko s vidinou, že doroste velikosti středního psa a zhruba tak se také bude chovat. Jenže prase zůstane prasetem se vším všudy. I s pažravostí, která mu minimálně metrák váhy spolehlivě zajistí. Výjimkou nejsou ani 300kg pašíci žijící v bytě a spící v posteli.

Není pochyb o tom, že vám prase chované v domácnosti z gruntu změní život. Koneckonců, to dokáže i kočka nebo pes. Na prase ovšem nemají ani náhodou, jak poodkryl dokument Prasomilové, který Česká televize natočila s několika majitelkami doma chovaných prasátek a členkami klubu majitelů doma chovaných prasat - případně i jejich partnery - a odvysílala tento týden. 

Naprosto jasně z něj vyplývá, že ve chvíli, kdy si prasátko pořídily, se osudy těchto mladých žen a jejich okolí začaly točit především kolem radostí a strastí, jež s sebou vlastnictví prasete přináší. Což často komplikuje jejich rodinné i partnerské vztahy, protože ne každý muž soužití s prasetem unese.  

Majitele zhruba 270 prasátek sdružuje od roku 2010 zájmové sdružení s naprosto polopatickým názvem Český klub majitelů prasátek chovaných v domácnosti. Členové sdružení chtějí pro doma chovaná prasátka co nejlepší podmínky, takže organizují například společné akce s potřebnou veterinární péčí (ošetření spárků a zubů, vakcinace). Pomáhají i prasátkům, která se ocitla v nouzi, protože třeba původní majitel péči o ně nezvládl. Předloni se jim například podařilo odchytit a umístit do nového domova dvě opuštěná vietnamská prasátka z Turnova.  

26. srpna 2016

Prase není pes a o nic se nechce dělit

V dokumentu se tedy střídají mladé ženy, které si pořídily selátko, protože především chtěly mít výjimečného mazlíčka a zhlédly se v minipraseti. Ve zverimexu či od chovatelů dostaly informace typu: doroste plus minus dvaceti kilogramů. Ve finále jsou ale šťastlivci ti, jejichž dospělé prasátko má kolem metráku, protože ani miniprase prostě nezůstane malinké. (Prase domácí, se kterým jsou miniprasátka často křížená, doroste běžně kolem tří metráků.) 

A chování prý je srovnatelné se psem, dozvídaly se, což není pravda ani náhodou. Ale to všechno zjistily, až když ke zvířeti přilnuly. A řada z nich bez problémů přizná, že po své zkušenosti už by si selátko znovu nekoupily.

Podívejte se na rozdíl mezi prasátkem a psem při tréninku:

Takže s vidinou prasátka velikosti a chování středního plemene daly - obvykle mladé dámy - před osmi devíti lety za několikatýdenní sele zhruba osm tisíc. Dnes se dá pořídit za pětistovku. Jenže pořizovací cena není to podstatné. 

„Prase není pes. Prase není kámoš. Je především samo pro sebe,“ shrnul partner majitelky prasátka Kamily Vaštové. Seznámili se v době, kdy Kamila žila sama s prasetem v garsonce a spali spolu v posteli. Partner, navíc majitel psa, byl samozřejmě za vetřelce a místo po boku Kamily si musel doslova vybojovat. Dnes mají rodinu; prase i pes se sžili. Happyend tedy snad existuje.

Zkušený trenér zvířat by za prase ruku do ohně nedal

„Inteligence prasete je naprosto srovnatelná se psem, dokonce bych řekl, že je na úrovni border kólie. Velice rychle se učí, navíc proti psovi je čitelnější. Nestane se vám totiž, že by prase žralo žrádlo, které mu nechutná,“ popisuje František Šusta, profesionální trenér zvířat. S tím, že někdy se u psů se stává, že pamlsky žere z povinnosti, takže jeho motivace při tréninku není až taková.

František Šusta za svoji bohatou trenérskou praxi trénoval osm prasat v pražské zoologické zahradě: z toho dvě vietnamská, dvě sviňky přeštického prasete, dva samce štětkouna afrického a vepříka a sviňku miniprasátek, kteří mají dnes díky sledování krmené dávky a úpravě diety jen mezi 60 až 70 kg. Několik dalších pak v rámci svých seminářů pro veřejnost, obvykle na statcích.

Podívejte se, jak naučil za dva týdny přeštické prase chodit u nohy:

4. ledna 2013

S prasaty se prý při tréninku pracuje vlastně snadněji než se psem, bez problémů ho naučíte i aport. Tím ale výhody končí. Prase totiž nelze trénovat na principu korekcí. „Jakmile do něj budete jakkoliv šťouchat, nedá si to líbit. Nebo jen do určitého věku a pak se postaví na odpor. A jakmile prase zjistí, že lze jít proti vám a vyplatí se mu to, v tu chvíli vám začne přerůstat přes hlavu,“ popisuje trenér. 

Není to podle něj o dominanci ani zlých úmyslech. Prase ale zjistí, že odpor je fungující chování, které vede k tomu, po čem ono touží. „A nelze od nic čekat oddanost psa, který vám všechno odpustí. Tréninkové chyby, kdy ho třeba chytíte a odtáhnete od žrádla, vám prase neodpustí,“ říká Šusta, který ovšem zdaleka  nevylučuje, že by prase nebylo schopno k člověku získat vztah.

„Sám jsem zažil, že se vepřík postavil za mě a bránil mě před svou prasečí kolegyní v říji. Ale není to automatická věc, musíte si to zasloužit dlouhodobým vztahem a dobrým chováním k němu,“ vzpomíná trenér zvířat.

„A současně to neznamená, že vám to samé prase za půl hodny neroztrhne lýtko klektákem jenom proto, že jste mu zapomněli dát odměnu,“ konstatuje s tím, že nejvíc zranění, která si za svoji kariéru psů i nejrůznějších divokých zvířat odnesl z tréninků na vlastní kůži, bylo právě od prasat.