Hříbata se mohou rodit i v jiných barvách než v černé. V dospívání však jejich...

Hříbata se mohou rodit i v jiných barvách než v černé. V dospívání však jejich srst vždy zčerná. | foto: Archiv Martiny Jestřábové

Mérenský kůň je starobylý poklad z Pyrenejí

  • 2
Mérenský kůň neboli černý princ z Ariége, jak se mu v jeho domovině přezdívá, je velmi houževnaté a všestranné plemeno. Vyznačuje se pevným zdravím, odolností a nenáročností, což z něj dělá skvělého koně i pro začátečníky.

Ačkoliv jej ve Francii milují, u nás je toto plemeno teprve v rozkvětu. Jeho popularita však pomalu, ale jistě narůstá. Mérenský kůň je plemeno s poměrně dosti dlouhou historií. 

První zmínky o něm můžeme nalézt již v Ceasarových zápiscích o galské válce z 1. století př.n.l. Tento starobylý kůň vznikl nejpravděpodobněji křížením klasických domácích koní s těžkými nosnými klisnami Římanů.

Pro svoji černou barvu byl velmi oblíbený mezi pašeráky nejrůznějšího zboží. Také jej využívali v rytířských soubojích či jako koně k táhnutí pohřebního vozu.

Od poloviny 19. století se toto plemeno poměrně hodně změnilo. Mohl za to odchod z jejich přirozeného horského prostředí a vliv koňských trhů. Zhruba v polovině 20. století byla založena plemenná kniha mérenských koní. Později bylo do tohoto plemene přimícháno orientální plemeno koně pro zlepšení exteriéru.

Mérenský kůň
Původ plemene:Francie, oblast Ariége
Další názvy:Ariéžský kůň
Využití: Všestranný kůň
Velikost: Hřebci 1,49 m, klisny 1,45 m
Pořizovací cena: V Česku za dvou až tříletého koně zaplatíte 60 tisíc Kč, za dospělého vycvičeného koně z Francie zaplatíte kolem 100 až 150 tisíc Kč.

Existuje pouze v černém zbarvení

Toto přírodou utvářené plemeno je kompaktní, robustní a je obdélníkového rámce. Průměrná výška u hřebců je 1,49 m a u klisen 1,45 m. Zbarvení srsti je vždy černé, avšak v létě může vykazovat červenohnědé odstíny. 

KVÍZ: Vyznáte se v broucích a pavoucích?

Oproti tomu hříbata se rodí nejenom černá, ale i šedostříbrná či v barvě bílé kávy. Hříbata toto zbarvení změní po odstavení. Stejně jako jiná horská plemena má i toto plemeno nekorektní postoj u zadních nohou. Konkrétně má často sblížená hlezna – takzvaný „kravský postoj“. To však nemá žádný vliv na jeho pracovní výkon.

Poprvé u nás od roku 2002

Jedinou chovatelkou těchto francouzských koní u nás je Martina Jestřábová, která vlastní ranč Ixion nedaleko Písku. První mérenské koně dovezla do České republiky v roce 2002. 

„Mérenský kůň mě oslnil při mé návštěvě francouzských Pyrenejí, kde se stáda těchto koní ještě stále volně prohánějí po horách, a přesto jsou naprosto přátelští k lidem. Když jsem pak navíc absolvovala vyjížďku, která zahrnovala jízdu potokem, přechod po lávce i cval na louce, bylo rozhodnuto,“ popsala, jak se do nich zamilovala.

Nenáročný parťák do nepohody

Mérenský kůň je velmi chytré zvíře s vnímavou a empatickou povahou. Vzhledem k tomu, že tohoto koně formovala téměř po dva tisíce let drsná příroda, má mérenský kůň vlastní názor a občas koná podle svého uvážení.

„Přesto si z nich dobrým výcvikem můžete připravit parťáky do nepohody. Mérenský kůň má klidnou a citlivou povahu. Je také dost inteligentní,“ dodává chovatelka. 

Ve stádě na pastvinách se cítí tento kůň nejpřirozeněji.

Největšími přednostmi tohoto koně jsou bezesporu jeho všestrannost, pevné zdraví a hlavně nenáročnost. „Je dobře jezditelný, má prostorné chody a v terénu jistý krok. Koníci jsou nejspokojenější celoročně venku na pastvinách. V létě vystačí s trávou a v zimě se senem, nepotřebují žádné přikrmování,“ doplňuje chovatelka.

Vhodný na parkur, drezuru, ale i hipoterapii

Jak již bylo zmíněno výše, mérenský kůň je velmi všestranný. „Je to kůň pro všechno. Hodí se na občasné rekreační ježdění, dlouhé vandry, ale i do hobby sportu. Zvládne lehčí parkur i základní drezuru, ideální by byl na extreme trail,“ popisuje chovatelka. 

Ve své rodné zemi, Francii, tito přírodní koně excelují ve vozatajských disciplínách. Na ranči Ixion, který vlastní Martina Jestřábová, se tito koně osvědčili jako hiporehabilitační.

Zajímavosti

  • V dnešní době na některých místech stále existuje tradiční chov koní v domovině tohoto plemene – ve vysokých Ariéžských horách na hranicích Francie a Španělska. V této formě chovu se sezoně střídá prostředí pobytu koní, kdy v teplých měsících koně žijí volně na pastvině vysoko v horách a také se zde samovolně rozmnožují a naopak v zimních měsících jsou ustájeni v údolích u svého majitele. Tento tradiční chov je udržován zejména kvůli zachování pravých mérenských koní, kteří jsou formováni přírodou.
  • Název mérenský je odvozen od obce Mérens-les-Vals, kde se s největší pravděpodobností nacházel první oficiální chov těchto koní.

Hodí se jak pro začátečníky, tak pro pokročilé a zkušené jezdce. Pod dobrým vedením si koně zvládne připravit pod sedlo i úplný začátečník.

Mérenský kůň se těší od přírody pevnému zdraví. Netrpí na žádná onemocnění a jejich výhodou jsou tvrdá a pevná kopyta, tudíž se obejdou bez podkov. 

Je to vytrvalý kůň, který se umí snadno pohybovat v náročném horském terénu. Vyniká výborným orientačním smyslem. Vzhledem k tomu, v jakých klimatických podmínkách plemeno vznikalo, je velmi otužilé a s tuhou zimou nemá nejmenší problém. Může pobývat celoročně venku.

Mérenští koně v Česku

V současné době by se v České republice mělo nacházet zhruba 75 mérenských koní. Téměř všichni tito koně pocházejí z chovu Martiny Jestřábové, nebo je k nám sama přivezla

„Nyní vlastníme šest chovných klisen a jednoho plemenného hřebce,“ doplňuje chovatelka. Loni schválila Francouzská asociace chovatelů s názvem Sherpa France možnost zapsání koní narozených v České republice do Francouzské plemenné knihy. „Je to pro nás po 15 letech od dovozu prvních koní velký úspěch,“ raduje se chovatelka.