Zatímco filmový Hačikó má světle hnědou srst, ten skutečný byl celý bílý.
Hačikó – příběh psa (2009)
U vlakového nádraží Šibuja v Tokiu stojí bronzová socha psa, k níž míří řada turistů. Připomínají si tu příběh, který se skutečně stal. Akita inu jménem Hačikó žil v Tokiu u univerzitního profesora, který se jmenoval Hidesaburo Ueno. Psík ho vždy ráno doprovázel k vlaku, a když se muž vracel z práce, Hačikó už tam na něj čekal – pravidelně až do 21. 5. 1925, kdy profesora v práci postihlo krvácení do mozku a domů už nepřijel.
Hačikó se ho přesto vracel na nádraží vyhlížet každý den ještě dalších bezmála deset let, až do své smrti. Pes už byl v zemi tak známý, že v ten den byl vyhlášen státní smutek. V roce 1987 o dojemném příkladu přátelství mezi psem a člověkem, o věrnosti a loajalitě vznikl japonský snímek Věrný pes Čiko a Lasse Hallström pak zrežíroval americký remake s Richardem Gerem v hlavní roli (na fotce) s dějem přeneseným do 90. let ve Spojených státech.
Z japonských psích lovců prasat milovaní společníci i národní poklad |
