Mainská mývalí je jedním z největších kočičích plemen na světě, spolu s norskou lesní kočkou a ragdollem. Ne náhodou je vůbec nejdelší kočkou na světě mainský mývalí kocour Stewie (viz předchozí článek).
Jaké to je, mít mainku doma
Mainka je velmi tolerantní a nedělá jí problém snášet děti, návštěvy a ostatní zvířata. Je to společenské a přítulné plemeno: jsou mazlivé, drbání milují, rády leží ve vaší těsné blízkosti a vydrží se s vámi dívat třeba na celý film, ale nutně nevyžadují delší nošení nebo ležení v klíně.
"Mainky se přesouvají po bytě tam, kam majitel. Zároveň ale nutně nevyžadují přímý kontakt, jsou spíše zvědavé a zajímá je vše, co se děje v domácnosti," popisuje sympatické chování plemene chovatelka Ludmila Khaledová. Neobtěžují ani hlasitými projevy, jejich mňoukání je velmi tiché.
I přesto, že mainka není nijak zvlášť závislá na svém majiteli, je jí lépe ve společnosti další kočky, případně psa. I když velkou část dne prospí, potřebuje společníka k hrám. "Mainky si hrají často až do pozdního věku, jsou velmi inteligentní a lecčemu se naučí, i otvírat dveře. Dokonce rády aportují a některé také milují vodu," popisuje svou zkušenost chovatelka.
Mainská mývalí kočka (anglicky maincoon) má několik charakteristických znaků: velký huňatý ocas připomínající ocas mývala (anglicky coon, racoon), dlouhé obdélníkové tělo, širokou hruď a na uších štětičky jako rys. "Její tělo musí být hlavně harmonicky vyvážené. Když je dlouhá a má krátké nohy, je to špatně," vysvětluje chovatelka.
Mainka se může vyskytovat ve všech přirozených barvách, stejně jako kočka domácí, s kresbou i bez kresby. Exotické barevné odstíny jako lila, skořicová, čokoládová, plavá, barmská či s odznaky nepřipadají v úvahu, takto vybarvené kočky nejsou zapsány do chovu.
Zato barva očí může být různá a dokonce se někdy s věkem mění. "Koťata se rodí s modrýma očima, za pár týdnů získávají svoji barvu, například oranžovou. Ta se časem, kolem roku i dvou, může ještě změnit v zelenou, ta mainkám obzvlášť sluší," líčí svou zkušenost Khaledová.
Mainka má polodlouhou srst, což může řadu lidí odrazovat. Péče o její hedvábnou, měkkou srst ale není nikterak pracná. "Všechno záleží na kvalitě srsti konkrétního zvířete. Pokud ji má opravdu kvalitní, stačí kočku jednou za měsíc pořádně vykartáčovat," vysvětluje chovatelka.
Srst mainské mývalí kočky se ovšem může poměrně hodně mastit v souvislosti , s hormonálními změnami. Přehnané maštění srsti u ocasu někdy nastane u kocourů, ale to se dá jednoduše vyřešit dětským pudrem.
Mainská mývalí kočka dospívá poměrně pozdě, asi až ve třech letech. Kočka může vážit v dospělosti i 6 kilogramů, kocour 8 kilogramů, kastráti mohou být ještě těžší. Mainky jsou velmi klidné a ve srovnání se štíhlými aktivními krátkosrstými kočkami jako je bengálka nebo habeška to nejsou žádní běžci. Řadí se ale mezi zdatné skokany, z místa vyskočí skoro do dvoumetrové výšky.
Jak vybírat kotě mainské mývalí kočky- Před výběrem kotěte se pečlivě seznamte se standardem plemene, abyste věděli, jak má správná mainka přesně vypadat a jak se má chovat. - Chovem se zabývá velké množství chovatelských stanic, takže je potřeba pečlivě vybírat; hodně vám napoví webové stránky, zajímejte se také o reference u ostatních chovatelů tohoto plemene. - Vždy chtějte vidět rodiče koťat a kromě jejich chování si všimněte také stavu jejich srsti a toho, zda působí celkově zdravým dojmem. |