Vědce překvapilo, když v argentinské části Patagonie našli lišku pohřbenou v lidském hrobě starém 1500 let. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je podle nich to, že byla vysoce ceněným společníkem nebo domácím mazlíčkem. Studii zveřejnili v periodiku Royal Society Open Science.
Naznačil to i nedostatek stop po řezných ranách na kostech této šelmy, což ukazuje, že nebyla lovena jako potrava. Analýza DNA také ukázala, že toto zvíře se kdysi společně stravovalo s lovci a sběrači a bylo patrně součástí tábora.
Liška jako domácí mazlíček je jen pro trpělivé. Zdevastuje vám byt |
Liška stejného druhu byla před téměř deseti lety nalezena v mnohem starším hrobě v jiné části Argentiny. Rovněž mohla být domácím mazlíčkem, ale vědci tehdy její stravu neanalyzovali.
Dusicyon avusDusicyon avus je vyhynulý druh cerdocyoninových psovitých šelem v rodu Dusicyon, pocházející z Jižní Ameriky během epoch pleistocénu a holocénu. Byl střední až velký, asi jako německý ovčák. Byl blízce příbuzný s vlkem na Falklandských ostrovech neboli warrah (Dusicyon australis), který pocházel z populace D. avus. Zdroj: Wikipedia.org |
„Jedná se o velmi vzácný nález lišky, která zřejmě měla úzké pouto s jedinci ze společnosti lovců a sběračů,“ uvedla vědkyně Ophélie Lebrasseurová z Oxfordské univerzity. „Myslím si, že to bylo více než jen symbolické, opravdu se domnívám, že se jednalo o přátelství,“ dodala.
Archeologové lišku nalezli na pohřebišti Caňada Seca v Argentině, tedy v oblasti, kterou kdysi obývaly skupiny lovců a sběračů.
Zuby lišek byly také v minulosti nalezeny i na dalších starověkých pohřebištích v Argentině a Peru, což naznačuje, že toto zvíře mělo symbolický význam. Nález téměř kompletní liščí kostry v lidském hrobě je však v celosvětovém archeologickém měřítku velmi vzácný.
Tento druh lišky, známý pod vědeckým názvem Dusicyon avus, byl středně velký a vážil zhruba deset až 15 kilogramů. Vyhynul před téměř 500 lety, pár set let poté, co se do Patagonie dostali psi domácí.
