Pro hledání lanýžů mohou psi absolvovat speciální univerzitu.

Pro hledání lanýžů mohou psi absolvovat speciální univerzitu. | foto: Profimedia.cz

Kouzlo hledání lanýžů. V Itálii na to mají psí univerzitu

  • 3
Giovanni Monchiero vede na severozápadě Itálie v městečku Roddi zvláštní univerzitu. Je určena pro výcvik psů, kteří se mají naučit hledat lanýže. Tuto schopnost vyučuje už ve čtvrté generaci.

„Dej se do toho, Rocky, dobře hledej!“ „No vidíš, výborně!“ Labrador vrtí ocasem celý šťastný, že se mu podařilo najít poklad: lanýže. Po tři týdny byl Rocky studentem italské Univerzity pro psy cvičené na vyhledávání lanýžů a dnes na něj může být páníček hrdý, píše agentura AFP.

Co s lanýži

V čele této poněkud zvláštní akademie v městečku Roddi na severozápadě Itálie stojí Giovanni Monchiero, který dokáže stejně jako jeho otec, dědeček a pradědeček udělat z obyčejných psů experty na vyhledávání lanýžů.

„Vycvičit psa tak, aby hledal lanýže, je velmi jednoduché. Chce to jen hodně trpělivosti a je třeba vycházet z toho, že pro psa to je hra,“ říká pětapadesátiletý Monchiero, jehož předkové založili univerzitu už v roce 1880.

„Začínáme tím, že necháme psa hrát si s lanýžem. Já používám čerstvé lanýže, ale kdo je nemá, může nakapat trochu oleje s lanýžovou vůní na tenisový míček. Hodíte ho, pes ho musí přinést a vy ho odměníte sušenkou,“ vysvětluje.

Podívejte se na atmosféru při aukci lanýžů.

Pak učitel hru učiní složitější tím, že lanýž vyhodí na travnatou plochu, aniž by pes viděl, kde se lanýž nachází. „Pak je třeba psa povzbuzovat, aby hledal, a když lanýž najde, odměnit ho pochvalou a pamlskem,“ zdůrazňuje Giovanni Monchiero. „Jakmile si pes zvykne na lanýžovou vůni, uschovává se lanýž pod zem, zpočátku nepříliš hluboko,“ dodává. 

Lanýž

Lanýž (Truffle) je rod vřeckovýtrusných hub, respektive označení jejich plodnice. Je známo mnoho druhů, většina z nich je ceněna jako kulinářská pochoutka. 

Lanýže se vyskytují zejména ve Středomoří, například v italském Piemontu, ve francouzském Périgordu či v oblasti Istrijského poloostrova. Lanýže rostou převážně v dubových a jiných listnatých lesích. Většině druhů se daří ve vápnité půdě s mírně zásaditou reakcí půdního roztoku.

Zdroj: Wikipedia

Oblast kolem města Alba, kde Roddi leží, je proslulá bílými lanýži, které charakterizuje intenzivní vůně připomínající dřevo a přírodu, uvádí Antonio Degiacomi, prezident Národního centra pro studium lanýžů.

Hledání lanýžů je vášeň, vysvětluje Monchiero, který chodí na tyto houby ráno a večer po celou sezonu, která trvá od 21. září do 31. ledna. Univerzitu pro psy cvičené na vyhledávání lanýžů založil jeho pradědeček v roce 1880 a Giovanni Monchiero uchovává toto dědictví. 

Tvrdí, že sice ne všichni psi se mohou naučit vyhledávat lanýže, ale že všechny rasy mají šanci. „Jsou psi, kteří mají dispozice k hledání lanýžů, jiní je zase nemají,“ vysvětluje Monchiero, jenž ze svého malého německého pinče vychoval úplného experta na lanýže.

„Giovanni Monchiero je z celého Piemontu nejlepší. Už mu svěřuji třetího psa,“ říká majitel psa Rockyho Diego Guaraldo. „Nepoužívá násilné metody, jako je vyhladovění psa, ale mírné prostředky. Dělá z nich skutečné šampiony,“ dodává.

„Daří se mu v psovi probudit cosi, co z něj udělá blázna do lanýžů. Je třeba, aby pes byl pečlivý a soustředěný, aby se nenechal zlákat pachem zvěře,“ vysvětluje Guaraldo. „Pes vycvičený Monchierem cítí lanýž až na dvacet metr;,“ ujišťuje.

Třítýdenní výcvik stojí 400 eur (10 400 korun). Monchiero vysvětluje, že cvičí své „žáky“ třikrát denně, ale že hned přestane, když vidí, že toho pes má dost nebo je unavený. Za jednu až dvě hodiny výcvik pokračuje.

„To je základní kurz. Aby se pes stal skutečným expertem, je třeba v průměru tří let. A i potom je nutné psa dále cvičit, alespoň každý druhý den,“ zdůrazňuje.

Pes Rocky má všechny předpoklady k tomu, aby uměl lanýže vyhledávat. Ale má to jednu malou chybu: pes lanýže žere. „Žádný problém, umí lanýž najít, je třeba ho jen naučit výměnu, že za lanýž dostane pamlsek,“ ujišťuje Giovanni a dodává, že někteří psi stejně kousek lanýže ukousnou. „Lépe je mít v kapse mírně poškozeného lanýže než žádného,“ směje se ale Diego Guaraldo.