Dneska už Jenny s koňmi pracuje spíš „ze země“, ale občas se moc ráda projede letní krajinou. Pořád platí, že nejkrásnější pohled na svět je ze hřbetu koně.
Po studiu na České zemědělské univerzitě v Praze si Jenny ve čtyřiadvaceti letech pořídila prvního koně Aristora, který je jejím hlavním terapeutickým parťákem. V současné době vede svůj projekt Kouč v sedle a pomáhá lidem.
Jako malá holka nejvíce času s koňmi trávila o prázdninách. Vyvážela hnůj, zametala, dopouštěla vodu, čistila žlaby, skládala seno a za odměnu se mohla učit jezdit. „Od té doby, co jsem zažila prázdniny s vůní sena a spatřila svět z koňského sedla, směřovala má veškerá přání a touhy ke koním. Já je chtěla k narozeninám, k svátku, za vysvědčení i od Ježíška. A ono se mi to splnilo, i když mnohem později,“ usmívá se při vzpomínce Jenny.
Nikdy nekrmte cizí koně!
Po studiu na vysoké škole si pořídila vysněného koně. Aristora. „Mým snem tehdy bylo drezurní ježdění. Jenže Aristor se bohužel v noci přežral ječmene a těžce se schvátil. Mohl za to přebytek cukru, který napadá hlavně kopyta – koně to opravdu hodně bolí a je pro ně problém i stát na nohou. Proto všechny nabádám, aby nekrmili cizí koně. I obyčejné jablko plné cukru může nemocnému zvířeti fatálně ublížit,“ vysvětluje.
Umí člověka rozpohybovat i vytáhnout z deprese. Vepříci, koně, psi i delfíni |
