Hvězdou sociálních sítí se stal Goša, jedenapůlroční krkavec velký, jako netradiční domácí mazlíček Alexandra Sergejeviče z ruské Permské oblasti. Právě tady spolu koncem loňského roku natočili video, jež se stalo internetovou senzací. Goša v něm předvádí své superschopnosti, podle majitele totiž umí reagovat až na třicet povelů.
Na videu předvádí pták v zasněžené krajině několik kousků. Na povel si například sedne na pařez nebo přinese Sašovi v zobáku sníh. Také mu na povel sedne na rameno, dá mu symbolickou pusu zobákem nebo přinese rukavici ze stromu. Tyto kousky Sergejevič nahrál na YouTube a sdílel je i na TikToku, kde už má rok a půl starý krkavec víc než 1,2 milionu sledujících.
Lehce skeptický je k videu ornitolog Zdeněk Vermouzek, kterého jsme požádali o komentář. Připouští, že krkavec velký je natolik inteligentní, aby bylo možné ho podobným výkonům naučit. „Z videa ovšem není úplně zřejmé, že vše jsou opravdu naučené povely, že to není přikrášlené nebo že nejde o dodatečně doplněné komentáře s ‚povely‘ podle toho, co pták dělá. Povely jako ‚skoč na kůl‘ jsou dost abstraktní a nejsem si úplně jistý, zda by to takto mohlo fungovat. Také přinesení rukavice na mě působí spíš tak, že si s ní pták hraje bez ohledu na to, co mu člověk říká. Ale nevím, praktické zkušenosti z takového výcviku nemám,“ konstatuje ornitolog.
Krkavec velký je majestátní inteligentní zvíře dorůstající délky až 70 centimetrů.
V obecné rovině mu ale plnění uvedených jednoduchých pokynů připadá možné. „Vyžadovalo by to značné úsilí od cvičitele, ale zvládnutelné to zřejmě je,“ říká Vermouzek a vysvětluje, jak je to u krkavců s inteligencí.
„Ptáci jsou, jako všichni živočichové, přizpůsobeni svému způsobu života, každý druh něčemu jinému. Všežraví živočichové využívají jako jedno z přizpůsobení i inteligenci tak, jak ji chápeme obvykle my lidé. Umožňuje jim efektivně zkoumat nové zdroje potravy a pružně reagovat na měnící se nabídku. To je také případ krkavcovitých ptáků, zejména právě krkavce samotného,“ konstatuje ornitolog. A dodává, že obecně bývají krkavcovití společně s papoušky opravdu považovaní za ptáky s nejvyšší inteligencí.
Goša se chová vůči lidem jako neřízená střela
Alexander Sergejevič zachránil Gošu vypadlého z hnízda v lese, když mu byly pouhé dva týdny, bez jeho pomoci by pták nepřežil. Dnes ho chová ve voliéře na zahradě u domu. Občas je to ale trochu adrenalin.
„Už teď máme trochu potíže, Goša se někdy vrhá na lidi, tak musíme chodit dál od domů. S ostatními členy mé rodiny nijak nekomunikuje, každého klove, poznává jen mě,“ citoval Sergejeviče britský Daily Mail.
Přesně to jsou důvody, proč Zdeněk Vermouzek od chovu krkavce doma odrazuje. Jsou to sice opravdu velmi inteligentní ptáci, ale k domácímu chovu naprosto nevhodní hned z několika důvodů. „Krkavci se chovají i u nás, i u nás se občas lidé snaží je něco naučit. Důležité je si uvědomit, že takováto drezúra vyžaduje obrovské množství času, každý den několik hodin, podobně jako třeba výcvik služebního psa,“ konstatuje.
Krkavci rozhodně nepatří k domestikovaným zvířatům. Takto jim to například svědčí v Polsku ve společnosti vlků, k nimž se rádi připojí při lovu.
Ještě podstatnější je fakt, že krkavec není pes, není to domestikovaný živočich. „A dospělý krkavec zvyklý na lidi může být i hodně nebezpečný,“ varuje ornitolog a vysvětluje proč. „Krkavci jsou teritoriální, ze svého území vyhánějí všechny příslušníky svého druhu. Pokud si tedy v mládí vtisknou člověka jako svůj druh, v dospělosti mohou snášet přítomnost jen svého chovatele, z pohledu toho ptáka partnera, a na všechny ostatní lidi útočit.“
A krkavec velký není žádný drobek, tělo může mít dlouhé až sedmdesát centimetrů a rozpětí křídel až metr a půl. Vzhledem ke své velikosti tedy může způsobit i docela bolestivá a závažná poranění. „Rozhodně tedy chov krkavců v zajetí důrazně nedoporučuji,“ uzavírá zkušený ornitolog.
