Třináct známých mužů Česka zapózovalo - ať už s kočkami z ulice, nebo se svými vlastními - pro kočičí kalendář Můj život s kočkou 2018. Jsou mezi nimi lyžař a olympionik Ondřej Bank, světoznámý návrhář Osmany Laffita, přemožitel osmitisícovek Marek Holeček, herec a hvězda rodinného seriálu První republika Pavel Batěk nebo spisovatel Milan Urban.
Kalendář chce upozornit na nebezpečí množíren a motivovat lidi k adopci zvířat z útulku. Do budoucna plánuje ochránit kočky žijící na ulici vytvořením kastrační mapy Česka a zřízením pojízdné veterinární ošetřovny.
Česko jako množírenská velmoc s toulavými kočkami na ulici
Kvůli množírnám psů a koček se na Česko snáší kritika přinejmenším z celé Evropy, Češi si totiž udělali z domácích mazlíčků byznys.
Podle statistik EU každoročně vyvezou do ciziny psy a kočky za statisíce a často to jsou právě zvířata z nekontrolovaných chovů. Podle Eurostatu policie každoročně zachytí kolem 24 tisíc pokusů převézt domácího mazlíčka do ciziny na prodej bez povolení, a to většinou z Česka a Maďarska. „Povolení k převozu a prodeji mělo jen 45,17 procenta zvířat,“ uvádí studie z roku 2014.
V terénu přitom naše úřady při jednání s množiteli často selhávají. Například problémy jedné brněnské množírny sice řešila policie, krajská veterinární správa i obecní úřad, ovšem bez výsledku. Veterinární správa konstatovala, že se majitelka dopustila týrání zvířat, své odborné stanovisko ale nepředala obecnímu úřadu. Ten potom nezasáhl a nenechal kočky chovatelce odebrat. Policie případ odložila. „Úřady pochybily,“ konstatoval nakonec zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček. A tím případ skončil.
„Bylo to jako z hororu, podlaha byla pokrytá silnou vrstvou výkalů,“ vzpomíná přitom na své první setkání s touto brněnskou množitelkou Nikol Schneiderová z organizace Pet Heroes, která pomáhá zvířatům v nouzi. Při každém kroku se s kolegy na výkaly na zemi lepili, ze skříní a šuplíků vylézaly vyzáblé a zubožené kočky. „Měly svrab v uších, zkažené zuby a zhnisané oči. Veterinární vyšetření odhalilo i další choroby,“ vzpomíná Schneiderová.
Část zvířat se podařilo zachránit, jiné ovšem majitelka organizaci nevydala, i když se je sama snažila zdarma udat prostřednictvím inzerátů. „Už byly v tak zuboženém stavu, že nemohly dál rodit, nabízela je proto zdarma,“ popisuje Schneiderová. V minulosti přitom žena inzerovala prodej koťat různých ras, každé za tisíce. Podle Adély Kroupové, chovatelky koček a zakladatelky facebookové skupiny Můj život s kočkou, je v Česku podobných míst tisíce. Špatně se ale odhalují, protože jsou většinou skryté v bytech.
Zubožená zvířata trpí, roznášejí nemoci a dále se množí
Psi a kočky z množíren často žijí nejen v nevyhovujících podmínkách, ale trpí i neléčitelnými chorobami. „Protože jde o chovy nekontrolované a zaměřené jen na zisk, kočky nebývají testované. Mohou mít kočičí AIDS či leukémii,“ přibližuje Adéla Kroupová nemoci, proti kterým lze kočky i očkovat. Trpět ale mohou i nemocemi, které jsou infekční i pro člověka, jako například chlamydie či mykoplazmy. Další trpí genetickými vadami, protože se bez kontroly množí mezi sebou.
Kočky z ulice i množíren mají štěstí, když se jim dostane veterinární péče a někdo je adoptuje.
To jsou důvody, proč se spolek Můj život s kočkou rozhodl zasáhnout a spustil osvětovou kampaň, v rámci které lidem vysvětluje, jak takovou množírnu poznat a proč si zvíře z množírny nepořizovat. „Na začátku možná vyjde takové zvířátko o pár tisíc levněji, než kotě či štěně z oficiálního registrovaného chovu, ve finále ale spláčou nad výdělkem. Zvíře bude nemocné a náklady na něj raketově porostou,“ konstatuje Kroupová.
Větší smysl má pořídit si raději kočku nebo psa z útulku. „První volbou by měla být určitě adopce zvířete v nouzi,“ říká Kroupová. Útulky totiž praskají ve švech, podle odhadů Nadace na ochranu zvířat přijmou každoročně asi 35 tisíc nových přírůstků, další kočky přitom zůstávají na ulici.
Podle dat EU se každý rok ocitne bez domova kolem 1,5 procenta mazlíčků, kteří původně žili v domácnostech. V případě Česka, kde lidé chovají asi 1,9 milionu koček, tedy na ulici živoří více než 28,5 tisíce zubožených zvířat. „Pokud nejsou naočkované a vykastrované, nekontrolovatelně se množí a předávají si nemoci,“ připomíná nepříjemnou skutečnost Kroupová.
Situaci by měly zodpovědně řešit obce, jde to
Skupina Můj život s kočkou chce proto odstartovat pilotní projekt, v rámci kterého vznikne kastrační mapa měst a obcí.
Motta kampaně pro kočky:
|
Ta lidem ukáže, kde mohou své kočky nechat zdarma kastrovat, a vytvoří se tak tlak na obce, aby situaci řešily. „Ovšem humánní a laskavou cestou, nikoliv tak, že budou vyhláškami zakazovat krmení zvířat. Kočky za svou situaci nemohou,“ podotýká Kroupová.
Města, která na kastrace koček přispívají, totiž problémy s toulavými zvířaty prakticky nemají. „Například Zlín proto podporuje kastrace koček a kocourů už sedmnáctým rokem,“ uvedl zastupitel Zlínského kraje a poslanec za hnutí Starostové a nezávislí Petr Gazdík.
Do míst, která jsou méně dostupná, pak chce spolek pravidelně vysílat pojízdnou veterinární ambulanci. „Prozatím je to sen, ale budeme dělat všechno pro to, abychom ho v budoucnu opravdu uskutečnili,“ řekla zakladatelka skupiny Můj život s kočkou.
