Radku z Prahy totiž vysoce asociální chování její jezevčice Boogie opravdu trápí. Neustále štěká na neznámé podněty, cizím lidem vyjíždí po nohách a dokonce se na ulici pouští i do cizích psů. Její starostlivá majitelka se bojí, aby Boogie v budoucnu někoho nepokousala, proto se rozhodla nepřípustné chování své fenky řešit s pomocí odborníků v rámci pořadu Kočka není pes. Tento poslední díl šesté série odvysílala Česká televize v sobotu a najdete ho spolu s předchozími díly v jejím archivu.
Rudolf Desenský navrhuje, aby si Radka nejprve ujasnila, co po Boogie chce. Příkazy typu „Fuj! Nesmíš!“ opravdu k ničemu nevedou, fenka absolutně netuší, co by měly znamenat. Musí dostat jednoznačný povel.
Podle Desenského platí, že jakmile bude mít fenka jasný řád, přestane se tolik bát okolí. A pokud bude vyjíždět po lidech, nemá smysl ji od nich tahat a s Boogie se přetahovat. Radka jim má naopak na chvíli předat vodítko a nechat je, aby fenku hladili, protože to je to, co ona opravdu nechce. A příště si prý štěkání a agresivní chování rozmyslí.
Už po měsíci Radka Rudolfovi Desenskému potvrdila, že jakmile předá vodítko tomu, na koho Boogie štěká, je z ní najednou úplně jiný pes. Je tedy se socializací a převýchovou fenky určitě na dobré cestě.
A když s Boogie předváděla Desenskému přivolání, dostala ještě radu navíc. Po přivolání („Ke mně!“) bychom měli psa pochválit, ne po něm chtít okamžitě ještě „Sedni!“ a „Zůstaň!“, protože každý další povel ruší ten předchozí. Pro psa je to matoucí a neví, co po něm vlastně chceme.
Lze si udobřit kočku se špatnou zkušeností?
Rodina paní Lucie zase oslovila specialistku na kočičí chování Kláru Nevečeřalovou s prosbou o radu, jak usnadnit jejich kočce Taormině stěhování do nového domu. Jak ho správně zařídit, aby se tam co nejrychleji a co nejlépe zabydlela. A jak zlepšit vztah mezi kočkou a školákem, který ji jako malý tahal za ocas, takže mu Taormina nevěří.
Klára doporučila nainstalovat Taormině velké škrabadlo do obývacího pokoje s pevnými plochami na odpočinek, z nichž bude mít přehled o dění okolo. A malému provinilci poradila, aby se Taormině staral jako jediný z rodiny o krmení a přistupoval k ní s větší trpělivostí. Přece jen má na nedůvěru k němu nárok a on ji musí přesvědčit o opaku.
A po měsíci? Klára Nevečeřalová našla kočku spokojenou jak s novým škrabadlem, tak s možností chodit ven, na zahradu u domu. A vztah s nezbedným klukem se během měsíce zlepšil natolik, že může Taorminu hladit i během krmení, což pochopitelně udělalo radost i Kláře. Pro tuto rodinu je kočka pocházející z útulku její opravdovou součástí.
