Pan Petr potřeboval zhruba před rokem poradit s drsným psem určeným pro pohraničníky, rozhodně ne pro důchodce. Československý vlčák mu prostě velel na vodítku. Nutno dodat, že to nebyla chyba pana Petra, původně si ho totiž pořídil jeho syn. Jednooký Guess měl navíc potřebu rvát se se psy v ulici, a pan Petr neměl sílu a páky rvačkám zabránit.
Přitom bral péči o Guesse zodpovědně, problém konzultoval s kynology, chodili i na cvičák. Pomohl až Rudolf Desenský. „Svého pána si Guess ochočil solidně,“ konstatoval psí psycholog již při prvním setkání. Vůbec se nedivil, že s problémem nepomohl ani fixační náhubek, navíc v nesmyslné kombinaci s natahovacím vodítkem. Guess tedy dostal pohodlný široký obojek a lehké provazové vodítko, které mu lze ponechat jako tzv. couračku, pokud už funguje na přivolání.
Navíc Guessovi chyběla socializace s dalšími psy, což bylo nutné napravit, aby se pes nechoval jako smyslů zbavený, kdykoliv na jiného psa narazí. A pan Petr musí svému psovi dávat jasné povely a trvat na nich. Tečka.
1. března 2021 |
Už po měsíci bylo jasné, že tady by to mohlo fungovat. A Rudolf Desenský i při své návštěvě s více než ročním odstupme mohl s radostí konstatovat, že pan Petr Guesse krásně zvládá (viz úvodní video). Za cenné a hlavně fungující rady je navíc strašně rád, protože si život s Guessem konečně užívá. Vědom si toho, že trénovat spolu musí stále. Už jen zapracovat na přivolání (ať už Ke mně! nebo K noze!), aby se pes u páníčka zastavil a zůstal na místě. „Poslední povel platí a trvá do odvolání,“ zdůrazňuje psí psycholog, že pes potřebuje jeden jasný pokyn, ne řadu instrukcí naráz.
