Sedmá série televizního cyklu Kočka není pes se v sobotu uzavřela dvanáctým dílem a opět přinesla cenné praktické rady pro řadu majitelů psů i koček. A snad opět pomohla být o něco blíž k pochopení našich čtyřnohých parťáků. Kde je vůle, tam je cesta, ať jde o jakýkoliv kočičí nebo psí problém.
Kočičí expertka Klára Nevečeřalová se tentokrát vypravila za bílým hluchým kocourem Benym plemene mainská mývalí. Podle majitelky paní Věry a její rodiny – která se kocoura ujala, když mu zemřel první majitel – se Beny doma chová jako naprosto pohodové zvíře. Takový klidný, vyrovnaný kočkopes.
Na přesuny s kočkou se pečlivě připravte. Za pohodu na cestě to stojí |
To se ovšem rázem změní v okamžiku, když je s kocourem potřeba někam cestovat. Krátkou cestu na veterinu zvládá, ale když ho chtějí vzít na víkend k babičce, celou cestu v autě urputně mňouká, přestože u něj na zadním sedadle vždycky někdo sedí. Nakonec se většinou pozvrací a často i pokálí a počůrá, takže cesta se ve finále stává utrpením pro všechny zúčastněné.
Je otázka, zda je to ze stresu, protože spolu hluchotou se u bílých koček se světle modrýma očima často projevují i problémy se zrakem a může se v autě cítit dezorientovaný. Nebo může trpět kinetózou, váhá Klára Nevečeřalová.
Před cestou krizové kapky do jídla, nastříkat deku feromony a překrýt s ní přepravku na cestu.
V každém případě expertka Klára doporučila pro Benyho pořídit aromatické spreje s feromony, které jsou pro něj uklidňující – vybrala je sama přímo ve spolupráci s kocourem – a ty před cestou nastříkat na deku, kterou pak v autě použijí na překrytí přepravky. Beny tak mít větší pocit jistoty a bezpečí a díky uklidňujícím pachům se nebude tak soustředit na nepříjemné prostředí drncavého auta. Navíc je možné mu před cestou přidat do žrádla uklidňující krizové kapky, a jeho cestovní pohodu tak posílit.
Proč nehladit uši mainské mývalí kočky. Ať se štětinkami nebo bez |
Majitelé měli měsíc na to, aby s Benym cestování dle Klářiných doporučení trénovali. A výsledek? Dvacet kilometrů už kocour dává naprosto v pohodě, s padesátikilometrovou vzdáleností už problémy má. Nicméně pokrok to je, vždyť s tímto problémem už Beny do rodiny přišel. Přinejhorším bude trávit víkendy doma sám a na chalupu ho rodina brát nebude. Což by byla škoda.
Další malý pejsek, který potřeboval pravidla
V jedné pražské rodině pro změnu žijí tři generace žen, které si před rokem a půl pořídily roztomilé štěňátko mopse. Paní Andrea a její dcera s fenkou Ginny žádný problém nemají, poslouchá je, ovšem maminku paní Andrey začal roztomilý pejsek terorizovat kousáním do nohou. Starší paní je s Ginny celý den doma, bere ji i na procházky a začala být ve stresu z toho, že si s jejími nepříjemnými agresivními útoky neví rady.
Stará paní byla z agresivního chování fenky vystresovaná a nešťastná.
Odborník Rudolf Desenský měl brzy jasno: stará paní fenku bere ven v postroji a na flexi vodítku, dává jí nejasné povely a netrvá na nich, proto si s ní pejsek prostě dělá, co chce. Ginny proto dostala široký kožený obojek a couračku a maminka paní Andrey jasné instrukce, jak se má k fence chovat: je třeba jí dávat srozumitelné povely, neopakovat je a trvat na jejich dodržení.
Jakmile pak fenka paní vyjede po nohách, má ji od sebe rázně odehnat a použit k tomu třeba i – a to i doma – právě couračku. Problém se podařilo vyřešit během měsíce, díky tomu, že stará paní i Ginny velice rychle pochopily, o co jde. I malý pejsek prostě potřebuje řád a pravidla, aby všichni byli spokojení. Proto se také i atmosféra v rodině hned zklidnila.
27. února 2022 |
Jakkoliv lidé někdy bývají z chování malých psíků nešťastní, většinou za tím není nic jiného než jejich rozmazlenost. Neoprávněný pocit, že malý roztomilý pejsek přece pravidla nepotřebuje, vždyť nemůže nikomu ublížit.
28. března 2022 |
Ať jde o uštěkané čivavy či trpasličí jezevčíky, kteří jdou lidem po nohách, většinu takových zlozvyků jde odnaučit, dokázal Rudolf Desenský už tolikrát. Jde jen o to, aby se majitelé cítili za chování svých mazlíčků odpovědní.
