Jak zvládnout panický strach psa z návštěvy veteriny? Chce to trénink

  • 2
Paní Jarmila si před sedmi lety pořídila údajně štěňátko vytouženého labradora, vyrostl z něj však na první pohled evidentní kříženec s německým ovčákem. Přestože má jeho milující panička pocit, že jí pes poslouchá, Brůno má panickou hrůzu z návštěvy veteriny. S prosbou o pomoc se obrátila na Rudolfa Desenského.

V první řadě ji Rudolf Desenský vyvede z omylu, protože z jeho pohledu ji pes vůbec neposlouchá, protože nemá zvládnuté základní povely. A vysvětlí jí, že právě nejistota, která z toho plyne, je důvodem, že si dělá co chce. A když to panička dovolí, tak proč nesabotovat třeba právě návštěvu veteriny?

To, že Brůno není naučený na dotyky cizích lidí a je tedy vlastně nedostatečně socializovaný, to je další problém. „Když na něj nikdy nikdo cizí nesahá, a nemá ho úplně pod kontrolou ani majitelka, proč by na něj měl sahat veterinář? vysvětluje psí psycholog v dalším díle sedmé řady pořadu Kočka není pes.

Desenský radí, jak zrušit anarchii a nastolit diktát problematickému psovi

Proto Rudolf Desenský doporučil, aby paní Jarmila Brůna nejprve zvykala přijímat dotyky cizích lidí. Aby na povel „Stůj!“ vydržel stát a přijímat dotyky kdekoliv po těle, aniž by se otáčel a přestal koukat před sebe. „Panička ho musí vést k tomu, aby dělal to, co po něm chce,“ vysvětluje jako už vícekrát, že psovi nejlépe pomůže, když páníček zruší anarchii a nastolí diktát. Pes se zklidní, získá na jistotě a sebevědomí a přestane spoustu věcí řešit.

Zároveň je třeba zodpovědně zapracovat na trénování návštěv veteriny, aby Brůno dokázal vkročit dovnitř, a nechal se jednou i ošetřit, až to bude potřeba. Paní Jarmila totiž dosud měla domluvené s veterinářem, že povinné očkování chodil Brunovi píchnout ven. Když mu však jednou potřebovali odebrat krev, nezvládli to. Proto se také rozhodla neudržitelnou situaci rázně řešit.

Po měsíci tréninku se paničce podařilo Brůna přesvědčit, aby vešel do ordinace veterináře. Ruda byl spokojený, jak to zvládli, nicméně je potřeba v tréninku nepolevit.

Tak takto nikdy psa na stůl veterináře nezvedejte! Zmáčknete totiž psovi hrudník, což mu znesnadní dýchání a zbytečně ho tím vystresujete.

Takto ano! Pokud potřebujete psa vyzvednout na stůl, jednu ruku mu pod krkem zepředu provlékněte mezi předníma nohama a druhou ho obejměte přes boky.

Stačil měsíc tréninku podle rad Desenského a dvě návštěvy veterinární čekárny a panička s Brůnem mohli psímu psychologovi předvést, že na sobě oba pracují. Paní Jarmila postupně získává jistotu, že ráznější vedení psa zvládne, a její pes získá potřebný klid. A podařilo se, jak je vidět na videu – Brůno sice zatím vstupuje do ordinace se strachem, ale pokud budou s paničkou i nadále poctivě trénovat, jsou na dobré cestě.

Jak vyčesat plachou dlouhosrstou kočku?

Paní Simona pro změnu vždy toužila po mainské mývalí kočce, a když na výstavě jednoho útulku uviděla tříbarevnou dlouhosrstou Lusi, byla to láska na první pohled. Jenže Lusi je hodně plachá, takže se nechce nechat ani vyčesat.

Protože Lisa ani nevylezla z pod postele, předvedla Klára na pejskovi, jak kočku zvykat na vyčesávání srsti pomocí pozitivní motivace pamlsky. Velice důležitá je i trpělivost.

U dlouhosrsté kočky pak vylizování srsti často vede k tvoření chuchvalců srsti v trávicím traktu, neobvyklé není ani to, že se kočka svými chlupy dusí. Situace se sice zlepšila, když paní Simona kočičce začala kupovat speciální dietu pro dlouhosrsté kočky, přece jen by si ovšem chtěla získat Lusiinu důvěru a pomoci jí o krásnou srst pečovat vhodným kartáčem.

Klára Nevečeřalová navrhla zkusit to na Lusi metodou tréninku pozitivní motivace – najít opravdu chutní pamlsky a jemný kartáč, který Lusi nebude tolik tahat. Nejprve kočku s kartáčem jen opatrně seznamovat, stále ji odměňovat a postupně začít s česáním – vždy jen na chvilku, aby příště zase ráda spolupracovala. „Je důležité si zapamatovat, že není nutné vyčesat všechno najednou,“ radí Nevečeřalová s úsměvem.

Od chlupatých obrů po modré kliďase. Deset nejoblíbenějších koček Čechů

I v tomto případě byla mise kočičí psycholožky úspěšná – Lusi i její majitelka za měsíc udělaly úžasný pokrok, a pokud budou poctivě trénovat dál, nepochybně tím získá nejen Lusiina srst, ale i jejich vzájemný vztah.

Na kočku i psa berte na jaře častěji kartáč, urychlíte línání