VIDEO: Československý vlčák dokáže převzít kontrolu i nad svým pánem

  • 65
Krev německého ovčáka a karpatského vlka má v sobě plemeno původně vyšlechtěné pro potřeby pohraniční stráže. I laikovi musí být jasné, že to není pes pro každého. Pan Petr, který se na důchod přestěhoval z Prahy na chalupu do Ledečka, to dobře ví, Guess už mu připravil nejednu horkou chvilku.

Tvrdohlavého Guesse, který kvůli zánětu přišel v prvním roce věku o oko, si na chalupu k tátovi dočasně odložil syn. Ovšem vzhledem k tomu, že tato dočasná péče už trvá čtyři roky, je téměř jasné, že už to tak zůstane. Druhým psím členem domácnosti je kříženka australské kolie a australského pasteveckého psa, s níž Guess vychází úplně bez problémů.

Jak zvládnout psa, který převzal žezlo

Horší je to se psy, s nimiž má potřebu se rvát, pan Petr nemá žádné páky, aby rvačkám zabránil. Přitom péči o Guesse bere zodpovědně, problém se poctivě snažil konzultovat s řadou kynologů, dokonce s Guessem chodil na cvičák. Ovšem bez úspěchu, ani tam mu s ním moc neporadili. Proto vsadil na psího psychologa Rudolfa Desenského a přihlásil svého problematického svěřence do pořadu Kočka není pes.  

Československý vlčák není pes pro důchodce

Rudolf Desenský je v první řadě zděšen, že Guess má fixační náhubek a pan Petr ho vede na flexi vodítku, což považuje za šílenou kombinaci. Takže z toho plyne první změna, která by měla s ovládáním vlčáka pomoci: pohodlný široký obojek a lehké provazové vodítko, které lze psovi ponechat jako tzv. couračku, pokud už funguje na přivolání.

Guess po měsíci, s novým obojkem i vodítkem.
Pokroky po měsíci trénování jiného přístupu Rudolfa Desenského příjemně...

Guess po měsíci, s novým obojkem i vodítkem. Pokroky po měsíci trénování jiného přístupu Rudolfa Desenského příjemně překvapily a pan Petr je za ně velmi velmi rád. Určitě to s Guessem zvládnou.

Guess ovšem žádné pevně dané povely nezná, což je hlavní kámen úrazu, proto jako velice chytré zvíře s vlčími geny převzal iniciativu a pravidla diktuje sám. S neovladatelným psem s vlastní hlavou se ovšem ve společnosti funguje špatně, přestože Guess s lidmi a fenami problém nemá. Jasné povely a socializace s co nejširším spektrem psů nejrůznějších plemen tak budou podle Desenského tou správnou cestou.

Obavy má znalec psí duše pouze z toho, že pan Petr má Guesse hlavně jako společníka na důchod a bere ho téměř jako člověka. Začne ho pes vnímat jako skutečnou autoritu? Po měsíci je psí psycholog poměrně příjemně překvapen, že doporučené změny a Petrova snaha nesou první ovoce. Sice ještě budou muset s psím parťákem ujít dlouhou cestu, hlavně co se socializace s cizími psy týká, ale je to na dobré cestě.

Ilustrátorka Marie Zábranská je velkou milovnicí koček. Žije v pražských Nuslích s devatenáctiletým Macíkem, který hodně pije, hodně čůrá, často zvrací a hubne.

V devátém díle páté řady oblíbeného seriálu Kočka není pes se diváci ČT  podívají ještě za devatenáctiletým kocourem Macíkem, který má vzhledem k úctyhodnému věku řadu potíží. Veterinární vyšetření krve potvrdí Klářinu obavu, že za jeho hubnutím jsou problémy vypadanými zuby a nemocnými ledvinami. Paní Marie tak bohužel musí počítat s tím, že si svého kočičího kamaráda už moc dlouho neužije.