"Průzkum oslovil majitele psů z řad internetové populace v produktivním věku online populace 15–59 let".

Proč pouze populace v produktivním věku? Podle osobní zkušenosti mezi majiteli psů je mnohem větší procento lidí v důchodu, než osob pracujících. Alespoň v našem okolí cca 90% důchodců má nějakého pejska nebo kočičku. Samozřejmě, že pro důchodce je toto zvířátko mnohem více, než zvíře. Je to plnohodnotný člen domácnosti, s velkými privilegiy, o kterých se mnohým manželům ani nezdá.

Mám psa. Z ulice. Už jí bude 12 let. Ale v mojí posteli nikdy nespala. Má svůj pelech. Myslím, že pes potřebuje jasný pravidla, nastavit limity. To není týrání. Psa naopak mate, pokud ho jednou pustíte na gauč a podruhé ne. I když jsem psa nikdy nechtěl, jsem rád, že ji mám, i když v Praze to nese spoustu omezení.

Hnusné a nechutné:..."V posteli psa nechávají častěji Pražané"...

Máme čivavu, přes den má svoje místo na gauči, v noci s námi v posteli. Znám i dost lidí, kteří to tak mají s většími psy.

Když jsme si pořídili, tak jsme si mysleli, že to bude jinak... Ale teď jsme si na to zvykli tak, že jsme za to rádi a kdyby si postavil hlavu, že začne spát jinde, tak by nám to chybělo :-)

... a ti velcí si to prostě vynutí :-)

Když jsem byl dítě, taky jsem si vytrucoval malého psa, co měl dovoleno spát v posteli. Kdybych dneska pořídil svým dětem psa já, tak jedině ven, do baráku by vůbec nesměl.

Boze muj

Naše střední plemeno v naší posteli nikdy nespalo. Ani s námi, ani bez nás

Jak to víte (že bez vás nikdy)?

"Kde spějí psi?"

A k čemu by měli dospět? K tomu, že je lepší spát v té posteli? Já to nechápu.

Začíná to tu být s tou češtinou jak na Klondike. Co článek, to perla. Vzor gramotnosti :-))