Převychovat lze i staršího agresivního jezevčíka, ukázal Desenský

  • 39
Devítiletá jezevčice Nela donedávna šéfovala rodině paní Zorky z pražských Záběhlic, která se stará o svého manžela na vozíku. Odrostlé děti mají dávno vlastní rodiny a i když chodí na návštěvy s vnoučaty, paní Zorka se na svou psí kamarádku upnula natolik, že jí toleruje nejen štěkání na sousedy.

Svéhlavá Nela byla jako štěňátko drobná a tichá, takže usoudili, že to bude ten pravý pejsek do pražského řadového domku. Koneckonců, předtím už jednoho jezevčíka měli a zvládli ho.

Jenže z malé roztomilé jezevčice se bez jasně stanovených pravidel a základní poslušnosti stalo doslova monstrum. Paní Zorka na kameru pořadu Kočka není pes ukazovala řadu šrámů po rukou a předloktích a vyprávěla, jak ji Nela několikrát pokousala, když se jí něco nelíbilo. Když se ohnala i po vnoučatech, byla to prý poslední kapka a paní Zorka se rozhodla požádat o pomoc psího psychologa Rudolfa Desenského.

Toho situace nepřekvapila, vysvětlil, že to je u jezevčíků poměrně typický a bohužel i častý model. Tedy alespoň v těch rodinách, kde vidí v jezevčíkovi roztomilého mazlíčka a polidšťují ho. 

Každý jezevčík je podle něj svéhlavička už z principu: jako lovecký pes, norník, se musel ve vypjatých situacích rozhodovat sám za sebe. Když necítí pevnou ruku, přebírá iniciativu, protože někdo velet musí.

A to je i případ paní Zorky, která se devítiletou Nelou nechá absolutně manipulovat. Takže jezevčice na ni vyjíždí. Dokonce už ji pokousala i tehdy, když paní pomáhala svému muži na vozíku. A venku vyštěkává sousedy, kteří si stěžují, tak ji paní Zorka nosí na rukou domů, místo aby ji jednoduše domů přivolala. 

Paní Zorka vypráví, co všechno ji jezevčice Nela provádí.

Na rukou má paní Zorka šrámy po Nelininých kousancích.

Aby to měla paní Zorka co nejjednodušší, dostala za úkol naučit Nelu dva úplně základní povely. Přivolání, aby ji například mohla kdykoliv přivolat ze zahrady domů, když štěká. A odvolání, aby ji mohla poslat pryč, když potřebuje v klidu pečovat o svého muže na vozíku. Aby bylo snazší Nele povely naznačit, má mít i doma neustále připnuté jednoduché lehké provazové vodítko, takzvanou couračku. 

Moc šancí Rudolf Desenský převýchově Nely paní Zorkou nedával. O to více byl překvapený, když se zhruba po měsíci přijel na obě do Prahy podívat. Nela se výrazně zklidnila a bylo vidět, že začala poslouchat. Paní Zorce s převýchovou začal trpělivě pomáhat vnuk, takže převýchova devítileté jezevčice vypadá nadějně.