Rozehřáté slunečními paprsky se vydávají za potravou, tou je u většiny našich ještěrek hmyz, pavouci nebo obtížní slimáci. Slunce dodává ještěrkám i potřebnou energii k páření. To se odehrává už během březnových slunečních dní.
Boje samců
V dlouhé noře, kterou si sama vyhrabala, přečkala ještěrka obecná zimu. Někdy bývá v noře sama, ale není nic výjimečného, že se ponoří do hibernace v páru.
Právě teď však nastal čas dát život nové generaci. Ještěrky se po procitnutí vysvlékají ze své šupinaté kůže a barevně zářící teritoriální samci ještěrky obecné se pouštějí do boje o svou vyvolenou.
Ještěrky i slepýše, likvidátory nepříjemného hmyzu, si na zahradě hýčkejte |
Pokud se objeví rival, snaží se jej zastrašit. Dávají na odiv své výrazné zbarvení, stavějí se z boku, aby ukázali svou velikost.
Když ani to nepomůže, začnou kolem vetřelce kroužit s otevřenou tlamou ve snaze zakousnout se do něj. Dominantní samečci jsou výrazně zbarvení, mají zelené boky a hnědý hřbet a dorůstají délky až dvaadvaceti centimetrů. Slabší samci naopak časem blednou.
Koncem června pak samička naklade až patnáct bílých, kožovitých vajíček. Místo pro nakládku si pečlivě vybírá. Musí být suché a prosluněné. Buď je to kyprá půda nebo písek. Vajíčka starostlivě zahrabe – a tím její mateřské povinnosti vlastně končí. Koncem srpna se malé ještěrky derou na svět.
Oblíbený trik dvou druhů našich užovek? V ohrožení předvedou páchnoucí mrtvolu |
Zelený krasavec
Naší největší a nejkrásnější ještěrkou je ještěrka zelená. Působí až exotickým dojmem. Samci jsou velcí fešáci, kromě zářivě zeleného těla mají hrdlo zbarvené až do tyrkysova. Statný samec může měřit klidně i čtyřicet centimetrů. Samičky jsou drobnější, nenápadnější a jejich hrdélko může být až bělavé.
Duhově zbarvená ještěrka mění barvu podle světla. Našli ji v Kambodži |
Domovem této ještěrky jsou suché, prosluněné stráně, ale i smíšený nebo listnatý les. Na horách ji však nepotkáte, vyskytuje se u nás jen v těch nejteplejších oblastech. Její jídelníček se skládá z hmyzu, jeho larev, žížal, ale také z drobných plazů. Její lovecká strategie je také trpělivé vyčkávání, dokáže ulovit i letící hmyz.
Není to had
Dalším známým zástupcem ještěrkovitých je slepýš křehký. Neprávem v lidech vzbuzuje opovržení a často i strach, jelikož jej nezřídka považují za hada. Není to samozřejmě pravda. Slepýš se od hadů liší zejména tím, že má pohyblivá víčka, nedokáže se stočit do klubka jako hadi a jeho zakrnělé končetiny jsou patrné pouze na kostře.
Slepýš je však na rozdíl od ještěrek nejaktivnější za soumraku a v noci. Přes den se skrývá buď v zemi nebo pod kameny či kusy dřeva. Pokud zemi svlaží déšť, vylézá kvůli potravě i ve dne.
Šplhající ještěrka v kabátu Spidermana: mazlík, ze kterého Anglie šílí |
I slepýše byste si měli na zahradě považovat. Kromě hmyzu, slimáků nebo mnohonožek se totiž živí i housenkami motýlů, které pěstitelé vidí na svých záhonech opravdu neradi. Navíc bývá věrný svému stanovišti, takže na vašem pozemku může pobývat i několik let.
Když se blíží zima, slepýš hledá úkryt k hibernaci. Často mu poslouží nora vyhrabaná hlodavci, kam zalézá do hloubky až jednoho metru. Není nikterak výjimečné, že v takovém úkrytu přezimují až desítky jedinců.
Jejich ocásek
Samostatnou kapitolou u našich ještěrek je ocas. Ten odhazují v případě nebezpečí. Má odpoutat pozornost predátora a poskytnout ještěrce čas na útěk.
Ocásek ještěrkám dorůstá, ovšem už není zdaleka tak dlouhý a zbarvený, jako byl ten původní. U slepýše se odvržený ocas ještě chvíli křečovitě stahuje a zmítá, čímž většinou nepřítele spolehlivě zmate.
Největšími nepřáteli ještěrek jsou ptáci, hadi a také domácí kočky. Všechny u nás žijící ještěrky včetně slepýše jsou silně, až kriticky ohrožené.
