Bázlivé štěně vlkodava má zklidňovat smečku, zatím se však bojí i dveří

  • 13
Ukočírovat sedmnáctihlavou smečku psů není úplně snadné, přesto péči o ně považuje Jana Hrstková z vísky Karhule za své životní poslání. Většinou jde o staré, nemocné či jinak problémové psy, kteří by v běžném útulku pouze dožívali jako neumístitelní.

Jana v podstatě provozuje psí hospic pro neadoptovatelné psy, ať už jde o věk, zdraví či hendikep. I v takové nesourodé psí smečce ovšem musí vládnout pohoda. Proto by si Jana ráda vychovala jakousi empatickou psí chůvu, která jí bude pomáhat nejisté či problémové psy zklidnit.

Její volba padla na konkrétní štěně irského vlkodava, momentálně jedenáctiměsíčního Kamila, který je k ostatním psům velmi vnímavý. Jana má do budoucna jen obavy z jeho bázlivosti, s níž zatím reaguje na všechno nové a neznámé, proto se obrátila s prosbou o pomoc na psího psychologa Rudolfa Desenského v rámci 2. dílu čtvrté řady pořadu ČT Kočka není pes.

Jana není žádný začátečník, se psy to umí a k jejich výchově používá své vlastní techniky. Od Rudy ovšem potřebuje poradit, jak bojácnému obrovskému Kamilovi zvednout sebevědomí. Jeho problém s bázlivostí je totiž tak velký, že je schopný se strachem pomočit. 

Ruda si Janu s Kamilem s pomocí svých psů otestuje, aby věděl, jak se Kamil v různých krajních situacích chová, jak reaguje na dominantní psy a nakolik je mu Jana v nových situacích oporou. Důvodem Kamilovy bázlivosti je podle zkušeného znalce psí duše podceněná a nezvládnutá socializace. 

Při výstupu z eskalátoru pozor na psí tlapky a drápky

Rudolf Desenský Janu upozornil, aby při používání eskalátoru (v obchodním centru, v metru) dávala při výstupu pozor na Kamilovy přední tlapky. Může se stát, že je zoubky na schodnici eskalátoru zachytí a psa zraní.

Janě vysvětlil, že ani v situacích, kdy se Kamil hroutí, nesmí měnit tón hlasu a litovat ho, čímž ho ještě víc rozhodí. Musí být Kamilovi sebevědomým průvodcem, který zůstane klidný v každé situaci a dá mu najevo, co má dělat. Tak postupně získá na sebevědomí i Kamil. 

A Jana v tomto směru na bázlivém obřím štěněti skutečně zapracovala. Začala ho brát víc do neznámého prostředí a mezi lidi, například do obchodního centra. Na socializaci je to skvělé místo, kde lze trénovat i nácvik průchodu dveřmi, jichž se Kamil také obával – jako brány do neznámého prostředí. A Rudolf Desenský je nadšen, jaké pokroky dokázali udělat za pouhý měsíc. Čímž práce Jany zdaleka nekončí, nicméně jsou s Kamilem na nejlepší cestě.