Obvykle ČSO uděluje titul Pták roku druhům, které veřejnost dobře zná. Letos je to jinak. „Hrdlička divoká patří mezi rychle ubývající ptačí druhy. Setkat se s tímto plachým opeřencem v přírodě je čím dál větší vzácnost. Udělením titulu Ptáka roku hrdličce divoké chceme jednak představit veřejnosti tohoto pestrého tažného holoubka, ale také upozornit na nebezpečí, kterým aktuálně čelí,“ vysvětlil ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek.
Jen hrdličce divoké (Streptopelia turtur) také patří zvláštní tématické číslo časopisu Ptačí svět. Na rozdíl od hrdličky zahradní, kterou vídáme v zimě na krmítkách, jsou hrdličky divoké přísně tažné. V Česku bývá do konce srpna, zimu tráví v Africe na jižním okraji Sahary a na evropská hnízdiště se vrací obvykle v dubnu. Pokud se cestou nestanou obětí legálního či nelegálního lovu.
Ještě v 19. století se něžný hrdliččin hlas u nás na jaře ozýval z mnoha polí a remízů a inspiroval básníka Karla Hynka Máchu při psaní básně Máj, v níž hrdliččin zval ku lásce hlas.
I proto lákají ornitologové právě 1. května k vycházkám za hrdliččiným zpěvem a prosí veřejnost o spolupráci při mapování jejího výskytu. Na svých stránkách radí, jak hrdličku divokou bezpečně poznat.
Nepleťte si hrdličku zahradní a divokou. Ta je mnohem vzácnější
Přesto, že básník nezmiňoval druhové jméno, jistě šlo o hrdličku divokou, její příbuzná hrdlička zahradní se na českém území poprvé objevila až v roce 1942 v Brně. Právě v této době zde byla hrdlička divoká běžně rozšířená. Nyní je ale její vrkání stále vzácnější.
Hnízdem hrdlička divoká bývá jednoduchá miska z klacíků. Na druhém snímku zhruba třídenní mládě, dále osmidenní a mladý jedinec. Hrdličky dospívají až v dalším roce.
„V porovnání s výsledky sčítání na začátku 80. let 20. století ubyla z naší krajiny více než polovina hrdliček. Hlavními příčinami jsou intenzivní zemědělství na hnízdištích i zimovištích a také lov,“ říká Vermouzek.
Lov bohužel stále povolenV posledních letech se stala hrdlička divoká jedním ze symbolů ochrany ptáků v Evropě. Její populace na úrovni celé Evropy poklesla podle některých studií a odhadů o 30–49 % za zhruba 16 let, respektive o 79 % mezi roky 1980 a 2014. Ve Velké Británii došlo od roku 1995 k úbytku o více než 90 %, Belgie hlásí snížení populace až o 70 % za posledních 30 let.   Hrdlička divoká obvykle žije skrytě a je poměrně plachá. Jedním z důvodů jejího ubývání je odstřel ve Středomoří. BirdLife Malta sledujte migrační cesty ptáků pomocí vysílaček a snaží se odstřelu zabránit. Kromě intenzivního zemědělství hrdličku divokou ohrožuje také lov, legální i nelegální. Přesto, že je na evropském červeném seznamu IUCN uvedena jako zranitelný druh, v deseti státech Evropské unie se může lovit legálně. Ve Francii, Itálii, V Bulharsku, Řecku, Španělsku, v Rakousku, Portugalsku, Rumunsku, na Kypru a Maltě. Využívají legálních výjimek, které umožňuje směrnice EU o ptácích. „Odhady hovoří o počtu 1 425 102 až 2 245 166 ulovených jedinců ročně. Například ve Španělsku je to až 800 tisíc, v Řecku 380 tisíc, v Itálii 300 tisíc hrdliček. V Rakousku jde odhadem o 8 tisíc jedinců ročně,“ říká Zdeněk Vermouzek. „Díky tlaku EU se lov postupně omezuje, je ale potřeba jej snížit mnohem víc,“ zdůrazňuje. |
Hrdlička ke svému životu potřebuje pestrou krajinu s hustými pásy křovin. „V krajině s velkými lány bez luk, remízů a keřů nemá příležitost hnízdit. Navíc, kvůli používání herbicidů, nenajde ani dostatek vhodné potravy v podobě semen,“ zdůrazňuje Václav Zámečník, zemědělský specialista ČSO. Zásadní pro přežití hrdličky je podle něj také zásoba vody, jíž ubývá jednak vysycháním krajiny, ale i odvodňováním polních mokřadů. „Zhruba čtvrtina české zemědělské krajiny je dnes nesmyslně odvodněna,“ vysvětluje odborník.
Hrdličce tedy může pomoci jedině zlepšení stavu naší zemědělské krajiny. Kdokoliv k tomu může podle ornitologů přispět alespoň podpisem petice za zdravé zemědělství.
Momentálně čítá populace hrdličky divoké v České republice zhruba 40 až 80 tisíc párů. Protože je plachá a žije skrytě, je možné ji mnohem častěji slyšet než vidět. Zaslechnout ji, nebo dokonce i spatřit, je tedy velký zážitek. Naučte se zde rozpoznat její hlas, ať ji bezpečně poznáte, pokud se ji 1. května vydáte pozorovat.
Typický hlas hrdličky divoké je téměř nezaměnitelný. Je to opakované vrkání, nejčastěji tříslabičné série „rrů rru rrů“, nebo jen „rrů rrů“, někdy přepisované také jako „turr turr“, což dalo hrdličce divoké její latinské druhové jméno.
