S jakým předsudkem vůči hmyzu se setkáváte nejčastěji?
Že je jedovatý, štípe a vzbuzuje alergie.
Co na to lidem říkáte?
Ano, jsou u nás brouci, po jejichž požití vám bude špatně. I španělské mušky jsou koneckonců brouci. Přesněji jde o puchýřníka lékařského, který je skutečně hodně jedovatý, protože obsahuje kantaridin. Když ho použijete méně, pomáhá vám zvyšovat libido a používá se jako afrodiziakum. Problém je, že nikdy nevíte, kolik toho v tom broukovi je. Je to tím, že kantaridin předává samec samičce při páření jako dar, aby ji jed chránil před predátory. Jenže vy netušíte, kolikrát se pářila, takže afrodiziakum, které poskytoval společnicím i proslulý markýz de Sade, může způsobit otravu. Ve středověku se takhle i vraždilo. Dnes už se ten jed dá detekovat, ale ve Francii pořád platí zákaz lovu křepelek na jarním tahu z Afriky, protože existovaly případy, kdy lidi požili křepelky, které se krmily majkami, jež jsou puchýřníkům příbuzné a také v sobě mají kantaridin. Lidé se ale hmyzu bojí především jako něčeho neznámého. Přitom těch opravdu nebezpečných věcí, jako je třeba jízda autem, se nebojíme.
Když se globálně sníží diverzita, pak se nám sice nikdy nestane, že by hmyz úplně zmizel, ale druhy, co přežijí, budou spíš ty, které nechceme. Třeba komáři.
