Dikobraza naučil chodit u nohy, skunka povel „na místo“, korumpoval lemury a poznal citlivost papoušků. František Šusta dokáže cestou odměn vycvičit prakticky jakékoliv zvíře. Od těch zvláštních, netradičních, specifických, exotických postupně naplno přešel na psy. Používá na ně stejnou metodu pozitivního tréninku jako na zvířata v zoo.
V jednom rozhovoru jste řekl, že psi prožívají „největší krizi historie“? Proč? Jsou moc rozmazlení? To určitě nejsou, ale jde o to, že spousta plemen přichází o původní činnost, o svoji podstatu. Plnili nějaký účel, jenž dneska není lidmi využívaný. V některých případech by byl trestný. To plemeno mělo nějakou práci, nějaký úkol, pro který vyrostlo, a nyní onen úkol nemá. Mnoho lidí chce od psa jen to, aby byl hezký a hodný. Nic víc. Jenže on si pak ten úkol hledá okolo sebe. Třeba ovčáčtí psi. I když za celý život neviděli ovci, pasení v nich je. Takže si mohou hledat jiné rychle se pohybující objekty, co by mohli pást. Pak jsou ty typické případy, kdy jdete s border kolií po sídlišti a borderka má tendence pást rekreační běžce a cyklisty.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
