Tady se velmi dbá na protokol a formality. Proto musí čtyři bedny (teď už vytažené z letadla na transportním vozíku) pár desítek minut vydržet, než promluví všichni slavnostní hosté. Jak zvyk velí, ten nejdůležitější – ministr zahraničí keňské vlády Musalia Mudavadi – mluví na závěr. Ještě bere keňskou vlajku a odmávne finální etapu transportu: přesun do rezervace Mount Kenya. Čekají nás další hodiny noční jízdy. Jan Stejskal ze Safari Parku Dvůr Králové hned po ceremonii míří k bednám. Jeho jedinou starostí je, jak zvířata zvládla cestu.
Do beden, které jsou po jedné nakládány na kamiony, stále buší déšť. Ten by zvířatům vadit neměl. Naopak je nutné dostat vodu dovnitř, aby se mohla po cestě napít. Uvnitř mají žlábek. Otevírat se však ještě nebudou, takže jim Jan vodu doplňuje z lahví a kanystrů pomocí „husího krku“. A současně špehýrkou nakukuje dovnitř. Trochu ho uklidní, že minimálně dva samci dřepí na zemi. To znamená, že se uložili do odpočinkové pozice. Snad to dobře dopadne, honí se mi hlavou. Ne naposledy tuto noc.
Zrovna když si odložím na zem foťáky, ozve se volání. Zvíře dostalo zásah. Teď se k němu musí co nejrychleji dostat zbytek týmu. První jede landrover, za ním běžíme rozježděnými kalužemi my.
